Petr Konečný
Místo otázky „jak zvýšit porodnost” by bylo poctivější se zeptat „A proč by dnes vlastně někdo měl chtít děti?”.
Tenhle text asi nebude populární.
Ale myslím, že je potřeba ho napsat.
Opakovaně čtu články o tom, jak se rodí málo dětí a jak je potřeba s tím něco dělat.
„Aby se ty ženy k tomu donutily.”
Tahle formulace tam někdy zaznívá doslova.
Někdy zabaleně do hezčích slov, ale ten význam za tím je stejný.
Ale proč sakra mít děti?
Stát a systém vám dávají hlavně samé způsoby, jak vám dítě a rodičovství co nejvíce znepříjemnit.
Proč chtít teď plánovat rodinu, když seriózně hrozí, že protiženské hnutí jednou zakáže potraty?
A moje partnerka pak může seriózně umřít na sepsi, jako se to stalo ženám v Polsku, v některých státech USA, na Maltě?
Proč chtít přivést dítě do světa, kde se k moci dostávají Trumpové, Putinové a další, kteří to s naší budoucností nemyslí dobře?
Proč chtít řešit, že rodině v Česku vypadne jeden příjem a rodičovská je výsměch?
Že mateřská je často finanční propad, ze kterého se rodina vzpamatovává roky?
Doslova řešíme klimatickou krizi a destrukci životního prostředí.
Mluvíme o tom, že naše děti zažijí extrémní vedra, sucha, povodně, migraci, válečné konflikty o vodu a o úrodnou půdu.
A v té samé větě říkáme, že by si měly pořídit vlastní děti.
Solidarita s mladými lidmi?
Kde je?
Mladí dnes nemají jistotu bydlení.
Ceny nájmů jsou pro samoživitelku absurdní.
Hypotéka je sci-fi.
Práce je nejistá, pracovní podmínky nejsou dobré.
Duševní zdraví mládeže se hroutí, čekací lhůty u psychiatra jsou měsíce.
Kde mám jistotu, že porod nebude jen jedno velké bolestivé trauma?
Že lékař se před vyšetřením představí, zeptá se a vysvětlí, co se bude dít?
Nemám ji.
Násilí v blízkých vztazích je extrémně rozšířené.
Pomalu každá třetí žena ho v Česku zažije.
A já bych měl dceru poslat do téhle rulety?
Je vůbec nějaký nesobecký důvod chtít sem přivést novou generaci?
Já chci, aby se moje děti měly dobře.
Nechci, aby byly vystavené destrukci, násilí a despotismu.
A důvod „aby se o mě někdo postaral ve stáří” mi prostě nestačí.
Ani „abych mohl jít dřív do důchodu”.
Ani „aby pokračovala rodová linie”.
To je čistě moje sobeckost.
A pokud mám být upřímný, taková sobeckost mi přijde jako mizerný důvod, proč přivést na svět člověka.
Ale je v tom vůbec nějaká hezká vize pro ty děti?
Vždyť neumíme nastavit ani algoritmus sociálních sítí, aby dětem nezpůsobil deprese, úzkosti a poruchy příjmu potravy.
Tak jak je chceme ochránit před něčím větším?
Nevidím politickou reprezentaci, která by to s dětmi myslela dobře.
Tu, co je u vlády, hlavně.
Nemáme rovnost.
Sexuální násilí je časté.
Predátoři chodí dál po ulici, často i pracují s dětmi.
Soudy jsou pomalé.
Policie dnes už snad tolik nebagatelizuje, ale reaguje dost rychle?
Sociální systém je provázaný papírováním a ponížením.
A co zbývá?
Když si představím dítě, které má volbu, jestli sem dobrovolně vstoupit, nebo nevstoupit, nejsem si vůbec jistý, že by si to vybralo.
A to je velmi smutná myšlenka.
Můžu si říct: „Pokusím se být dobrým člověkem a dobrým otcem.”
A budu se snažit.
Skutečně.
Ale svět pro své děti ovlivním jen omezeně.
A nevím, jestli budu silný je ochránit.
Před vším, co se na ně chystá.
Už teď si myslím, že na to nestačím.
A když politici mluví o porodnosti, chtěl bych jim říct jedno.
Když chcete, aby se rodilo víc dětí, neřešte porodnost.
Řešte podmínky, ve kterých dnes mladí lidé žijí.
Řešte bydlení.
Řešte výživné.
Řešte školky.
Řešte porodnictví.
Řešte bezpečí žen.
Řešte klima.
Řešte duševní zdraví.
Řešte to, co dnes lidem brání chtít přivést sem nový život.
Až budou tyhle podmínky lepší, porodnost se zvedne sama.
Bez bičů, bez nátlaku, bez zákazů.
A do té doby se nedivte, že se mladí lidé rozhodují tak, jak se rozhodují.
Rozhodují se rozumně.