Josef Krůpa
„Když vidím, jak nefunguje vláda, jak nepomáhá lidem, tak jsem se rozhodl do toho jít.“
To je věta, kterou Andrej Babiš v roce 2022 oznámil svou KANDIDATURU NA PREZIDENTA ČR.
Proč to připomínám?
Protože dnes jsme svědky toho, jak se právě AB i jemu podřízená vláda všemožně snaží význam prezidentské funkce v očích veřejnosti snížit a pravomoci prezidenta co nejvíce zúžit.
Podle výkladu zejména některých ministrů této vlády prezident bez souhlasu vlády nemůže téměř nic.
V jejich interpretaci je prezidentský úřad jen jakousi formální instituci, kterou si asi ponecháváme jen kvůli tradici a z nostalgie, aby Hrad po Masarykovi nezůstal úplně prázdný a aby měl kdo klást věnce u pomníků…
Pak ale vyvstává jednoduchá otázka: PROČ Andrej Babiš o tuto funkci před čtyřmi lety usiloval s takovou vervou?
Proč své vlastní propagaci coby prezidentského kandidáta věnoval tolik času, energie a prostředků, pokud by po svém zvolení jako prezident (podle své dnešní interpretace role prezidenta) nemohl nic zásadního ovlivnit?! 😄
Odpověď je zřejmá. AB dobře ví, že přestože ČR není prezidentským systémem, post prezidenta republiky je nejvyšší meta, jaké může v našem ústavním pořádku člověk dosáhnout, je to nejprestižnější politická a státní funkce.
A kdyby se AB prezidentem stal (a mnoho nescházelo) své prezidentské pravomoci by jistě nevyužíval zdrženlivě...
Po své prezidentské porážce ale AB obrátil rétoriku.
Dnes se snaží vytvářet dojem, že tou nejvýznamnější postavou v naší republice je on coby předseda vlády, pak dlouho nic, pak jeho žena Monika, pak jeho ministři a teprve až potom někde vzadu prezident, který by měl pokorně žádat vládu a konkrétně ministra Macinku o svolení vycestovat do zahraničí…
Položme si tedy znovu stejnou otázku: Proč Andrej Babiš tolik usiloval o funkci, kterou dnes jeho vlastní politický tábor vnímá a veřejnosti předkládá jako fakticky podřadnou?
A protože opakování je matkou moudrosti, připomeňme si, jak je to ve skutečnosti.
Nejvyšší ústavní funkcí v České republice je prezident republiky.
Předseda vlády není v ústavním pořadí druhý ani třetí, ale až čtvrtý!
Před ním stojí co do důležitosti nejen prezident republiky, ale také předseda Senátu a (věřte, nevěřte) v současnosti dokonce i takový Tomio Okamura coby předseda Poslanecké sněmovny. 😄
Důvod toho pořadí je jednoduchý.
Větší váhu mají funkce volené, teprve za nimi jsou funkce obsazované jmenováním.
Prezident republiky je volen přímo občany.
Předsedu Senátu i předsedu Poslanecké sněmovny volí příslušné komory Parlamentu.
Naproti tomu předseda vlády svou funkci nezískává volbou, ale jmenováním.
A jmenuje ho právě prezident republiky.
Prezident navíc není vládě odpovědný a vláda ani Parlament jej nemohou běžným politickým rozhodnutím odvolat.
Naopak Ústava svěřuje prezidentovi řadu významných pravomocí, včetně možnosti za ústavou stanovených podmínek rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vyhlásit nové volby.
Je proto zvláštní sledovat, jak právě ten, kdo ještě nedávno o prezidentský úřad velmi stál a prezidentoval by až by brečel, dnes postavení prezidenta bagatelizuje, a snaží se přesvědčit veřejnost, že to je jen taková jeho vládou trpěná a zbytečně drahá instituce, a že prezidentské pravomoci je potřeba co nejvíce okleštit…
Nejenže AB o prezidentský úřad velmi stál, ale znovu si připomeňme, jak svou kandidaturu zdůvodňoval: "Když vidím, jak nefunguje vláda, jak nepomáhá lidem, tak jsem se rozhodl do toho jít.“
AB byl tedy připraven coby prezident aktivně OVLIVŇOVAT CHOD A POLITIKU VLÁDY, jinak by přece ta výše citovaná věta neměla valný smysl.
Máme v současnosti premiéra, kterému dělá dobře v přímém přenosu veřejně ponížit kteréhokoliv svého vlastního ministra (naposled ministra obrany Zůnu, který je na to ostatně už zvyklý).
Dává nám to tušit, jak „pokorně a kultivovaně“ by se asi AB choval ve funkci prezidentské…
Je na novinářích, aby našim politikům připomínali jejich nedávné výroky, jejich rozpory mezi slovy a činy, aby jim kladli nepříjemné otázky.
A to je ostatně také ten jediný důvod, proč potřebuje současný premiér a jemu plně podřízená vláda dostat media pod svůj přímý vliv. 🙁
No, a na nás všech je, abychom politikům (zleva ani zprava) nezbaštili úplně všechno, co nám k pozření předkládají.
Může to totiž být infikováno jejich vlastní arogancí a nenávistí, a hrozí nebezpečí, že ta nákaza se pak bude v naší populaci šířit dál.