Noty z Kremlu
Pomalu vaření voliči.
Andrej Babiš zvolil zajímavou strategii, jak svým voličům sdělovat nepříjemné pravdy.
Je to strategie pomalu vařené žáby.
Krásně je to vidět na příkladu českých výdajů na obranu.
Závazek vůči NATO je jasný – minimálně 2 procenta HDP na obranu a postupné navyšování na 3,5 procenta plus 1,5 procenta souvisejících nevojenských investic.
A takto šel čas s Andrejem Babišem:
➡️26. února: Česko určitě nenastupuje cestu směrem k obranným výdajům ve výši 3,5 procenta.
➡️5. března: Výdaje, které Česko letos vynaloží na obranu, jsou za současné situace maximem možného.
➡️12. března: Výdaje na obranu letos nebudou 1,7 procenta, ale naopak přesáhnou dvě procenta.
➡️16. dubna: Česká vláda udělá vše pro to, aby splnila své závazky vůči Severoatlantické alianci.
➡️26. dubna: Česko nesplní závazek 2 procent HDP, výdaje budou 1,78 procenta. Ale neplnil ani Fiala.
➡️5. května: Navyšování výdajů vidím optimisticky, my tomu samozřejmě podřídíme všechno.
Čili ještě na začátku roku ujišťoval své voliče, že víc peněz na zbrojení nedá, protože prioritou je životní úroveň obyvatel.
Pak už bylo jasné, že výdaje nedosáhnou ani toho povinného minima, tak se snažil kouzlit s položkami a procenty.
A jak se blíží summit NATO v Ankaře, tak otáčí a možná se dočkáme toho, že Babiš do Turecka nepojede jako outsider, ale jako polepšený rebel, kterému došlo, že velcí kluci nejsou zvědaví na švejkování.
Možná to všechno bylo Andreji Babišovi jasné už někdy ze začátku roku, kdy tvrdil, že jeho vláda žádný závazek postupného navyšování výdajů na obranu nemá.
Jenže to bylo příliš krátce po volbách, v nichž sliboval mír a žádné zbrojení.
A tak své voliče hodil jako žáby do studené vody a pomalu roztápěl pod kotlem, aby si nevšimli, že obrana státu a členství NATO je i pro tuhle vládu prioritou a že Česko své závazky splní a plnit bude, protože jinak by hrozilo, že nás naši partneři hodí přes palubu.