Až zase uslyšíte Babiše a spol. tvrdit, že jsme chudá a spálená země, zasmějte se jim od srdce.
Česká republika patří pořád mezi země, kde se s potravinami plýtvá, mnohé nespotřebované potraviny se vyhazují.
To není známka bídné země.
V opravdové bídě byste nevyhodili ani tvrdou kůrku od chleba.
Problém je v tom, že mnozí často neumí zužitkovat to, co zbylo.
Zapomněly se recepty našich babiček, pohodlnější je kupovat hotová jídla, polotovary což je finančně nákladnější a ve své podstatě přijdeme o schopnost proměnit pár surovin v jídlo.
Kdybychom ale museli opravdu šetřit, najednou by se ukázalo, jak se dá zázračně využít všechno po ruce a nevyhodili bychom ani bramboru.
Takže to, že plýtváme, neznamená, že žijeme v bídě.
Znamená to ztrátu dovedností a návyku.
Vychází to z domácnosti a záleží nejen na hospodaření státu, ale hlavně na tom, jak hospodaří každá domácnost a jak se v kuchyni pracuje se surovinami.
Když ztratíme respekt k jídlu a k řemeslu vaření, ztrácíme kus soběstačnosti a zdravého rozumu.
I z mála i levně je možné uvařit. Učit doma děti hospodařit. Oprášit staré recepty…
A až na náměstí přijde další populistická řeč o chudobě, připomeňte si, že plýtvání potravinami je důkazem přebytku, ne bídy.