Jan Bělíček
Tento rozhovor s Daniel Prokop jste už mohli na Alarm vidět, ale přišlo mi zajímavé, že Daniel Prokop teď chodí do různých pořadů a podcastů, ale psaných rozhovorů má pořád docela málo.
Takže jsem ho pro vás přepsal a vytahuju tady z něj podle mě nejzajímavější pasáže.
Česko potřebuje zásadní diskuzi o změně daňového systému.
Mám tady trigger warning pro levici – Dan je zatím skeptický k majetkové dani a místo toho navrhuje hlavně změnu daní z kapitálových příjmů.
Dokonce tam několikrát neironicky zmiňuje ošklivá slovíčka jako centrismus nebo rovná daň.
Zároveň neprosazuje regulované nájemné a říká, že levice podceňuje efekt výstavby v bytové krizi.
V jiných věcech ale nabízí podle mě důležité argumenty, které by bylo dobré zvedat častěji.
„Spravedlnosti se sice bojíme, ale z výzkumů nám vychází, že pro lidi v Česku je to základní hodnota.
Čechy hodně štve, když je něco nespravedlivé.
Možná se spravedlnosti tolik nebojí levice, ale střed a pravice určitě ano.
I lidé, kteří by podepsali většinu věcí v mé knize, se toho slova bojí.
Je špatně, že tu máme pocit, který všichni sdílí, ale my se ho bojíme pojmenovat a promítnout do veřejných politik.“
„Pokud chcete snížit zdanění práce pro nízkopříjmové skupiny, což by jim skutečně pomohlo, musíte mít odvahu udělat změny i v těchto dalších oblastech. Česká republika má totiž relativně nízký daňový výběr.
Ve srovnání s podobnými zeměmi dnes vybíráme zhruba až o dvě stě miliard korun méně.
Politici ale nechtějí zasahovat do výjimek, jít proti některým specifickým zájmovým skupinám, ani zvyšovat jiné daně.
Zároveň už není mnoho oblastí, kde by bylo možné významně šetřit, s výjimkou velkých transferových výdajů, jako jsou například důchody, financování obcí a plošné dávky jako rodičák či bezplatné služby.
Výsledkem je, že celý systém do určité míry stojí na neinformovanosti nižší střední pracující třídy.
Mnoho lidí totiž netuší, jak vysoké daně sami odvádějí ve srovnání s daňovými výjimkami a úlevami, které využívají bohatší segmenty společnosti.“
„Mám k tomu příklad: u minimální mzdy odvede zaměstnanec spolu se zaměstnavatelem na daních a odvodech zhruba jedenáct tisíc korun měsíčně.
Aby člověk zaplatil stejnou částku například na dani z nemovitosti, musel by vlastnit asi čtyřicet velmi hodnotných, stometrových bytů v Praze.
Podle mě si veřejnost dostatečně neuvědomuje, jak výrazně je v Česku zdaněna nízkopříjmová práce ve srovnání s některými jinými typy příjmů a majetku.“
„Státní rozpočet je absolutně závislý na příjmech nižší střední třídy.“
„K tomu je potřeba připočítat i další výjimky, například zvýhodněné zdanění některých vysokopříjmových OSVČ, zejména v kancelářských profesích, fungujících fakticky ve švarcsystému, nebo různé mezery ve spotřebních daních, například u alkoholu.
Máme také jedny z nejnižších daní z nemovitostí v Evropě, a to i u těch velmi hodnotných.
Je možné provést reformu, která by zvýšila příjmy veřejných rozpočtů zhruba o jedno procento HDP – tedy asi o osmdesát miliard korun – a zároveň výrazně snížila chudobu a podpořila ekonomický růst.“
„Vysokopříjmový kancelářský „ičař“ platí z čistých příjmů daně a odvody pod 10 procenty, což je násobně méně než chudší živnostníci.
Podobně ale funguje i daň z nemovitostí.
U velmi hodnotných pozemků nebo nemovitostí v Praze tvoří daň vzhledem k jejich ceně jen zanedbatelnou částku, zatímco lidé v Karviné mohou platit několik tisíc korun ročně za běžný rodinný dům.
Máme tedy řadu daní, které jsou ve svém dopadu degresivní, případně obsahují zbytečné výjimky a mezery.
Jedním z cílů námi navrhované reformy je proto narovnat férovost systému.“