Stanislava Gabriel Waldštejn
Demokracie se nám může rozplynout jak pára nad hrncem…
Nevěříte?
Věřte!
Šokuje mě, kolik lidí souhlasí se zrušením koncesionářských poplatků s argumentem, že nebudou platit za něco, co nevyužívají, a že aspoň bude větší kontrola nad financemi.
Jenže realita je jiná.
Nejde o to, že se peníze přestanou vybírat, ale jde o to, že se budou vybírat jinak.
Místo jedné platby za domácnost budou náklady rozpuštěny mnohonásobně v jiných zdrojích pro stát…
A tedy je ve výsledku zaplatíme všichni, a to ne jako jednu položku, ale nepřímo každý…
To znamená, že zatížení nenesou domácnosti rovnoměrně, ale každý jednotlivý výdělečný člen domácnosti, takže se celková zátěž pro rodiny znásobí mnohokráte více než jen to teď.
Jen to nebudeme vidět na jednom účtu jako dnes.
Ta sranda nás ze státního rozpočtu bude stát 8 miliard korun ročně.
A musí se najít v jiném balíku.
A to se v reálném světě projeví.
V tlaku na veřejné rozpočty, nebo v tom, že se bude méně investovat do jiných oblastí ….typicky zdravotnictví, sociální systém nebo dostupnost péče.
Není to abstraktní číslo, ale konkrétní zdroj, který se přesune.
Druhá rovina je ještě důležitější…
Kdo financuje média, ten má na jejich fungování vliv.
Přesun financování plně pod stát zvyšuje riziko politického tlaku a postupného oslabování nezávislosti veřejnoprávních médií.
Znepokojuje mě, že část společnosti tato rizika přehlíží nebo zjednodušuje na heslo nebudu platit za něco, co nesleduji.
Ve skutečnosti ale nejde jen o poplatek, ale jde o strukturu financování, nezávislost médií a rovnováhu veřejného prostoru.
No, a pokud tohle občané nechápou, tak se nemůžeme divit, že soudně uznaného lháře stále volí 30% voličů..💁♀️