Ondřej Bednář
Vít Kučík před pár dny otevřel otázku, jak může Rusko prohrávající a slabé zároveň znamenat hrozbu pro Evropu.
Jednou z odpovědí je závislost na válečné ekonomice.
Výroba a struktura zaměstnanosti se natolik soustředí na vojenský sektor, že bude obtížné adaptovat hospodářství na svět po válce.
Platí to jen pro Rusko, nebo stejné dilema čeká i Evropu?
Zbrojíme hodně, nebo málo?
Pojďme se podívat na čísla:
"📈 7,5 % vs. 2,1 %. Tohle nejsou jen dvě čísla v makroekonomické tabulce.
Je to rozdíl mezi ekonomikou, která se transformovala ve válečný stroj, a blokem, který se pomalu a s odporem probouzí z třicetiletého strategického spánku. Pojďme se podívat, co se skrývá pod povrchem HDP a jak válka přepsala trh práce i dodavatelské řetězce v Rusku a v Evropě.
Tohle není důvod k panice, ale k tomu, abychom přestali být naivní a podívali se na tvrdá data.
🔍 HDP: Válečné keynesiánství vs. Limitovaný prostor
Když někdo řekne, že ruská ekonomika v roce 2024 rostla o 4,1 %, zní to jako selhání sankcí.
Ale musíme ta čísla rozebrat.
V Ruské federaci se vojenské výdaje staly jediným skutečným motorem ekonomiky.
Pro rok 2025 alokovala Moskva na obranu 16 bilionů rublů, což je 7,5 % HDP.
To je víc než trojnásobek globálního průměru.
Je to klasické "vojenské keynesiánství" – stát pumpuje masivní peníze do zbrojovek, což stimuluje růst. 📉
Ale naráží to na zeď.
Ekonomika se přehřívá, rozpočet generuje deficit 2,6 % HDP a stát musí sahat do tenčícího se Fondu národního blahobytu.
Evropská unie je na tom přesně opačně.
Celkové výdaje 27 členských států v roce 2025 odhadem dosáhnou 381–392 miliard EUR, čímž poprvé překročíme 2,1 % HDP.
Zní to jako obrovský balík peněz. 💡
Ale je tu jeden zásadní háček: velká část těchto investic (v některých letech až 78 %) směřuje mimo unijní trh, především do USA.
Evropa sice platí za bezpečnost, ale její vlastní obranný průmysl z těchto peněz netěží tak, jak by mohl.
🛠️ Zaměstnanost a "Ekonomika smrti"
Jak moc je společnost závislá na válce?
Zeptejte se na trhu práce.
V Rusku je dnes s obranným sektorem spojen osud každého desátého obyvatele.
Pracuje v něm zhruba 4,5 milionu lidí (5 % pracovní síly).
Zbrojovky nabízejí platy až 150 000 rublů, což je dvojnásobek národního mediánu.
Co to znamená v praxi?
Odliv mozků a rukou z civilního sektoru. IT, zemědělství a stavebnictví krvácí, protože nemohou konkurovat státním penězům.
Nezaměstnanost spadla na 2,2 %, což není znak zdraví, ale absolutního vyčerpání lidských zdrojů.
Vznikla takzvaná Deathonomics (Ekonomika smrti) – stav, kdy vojákův plat nebo odškodné za jeho smrt hodí chudé rodině víc peněz, než by vydělal za 20 let v civilu.
Evropská unie?
Zde letecký a obranný průmysl přímo zaměstnává 1,1 milionu lidí.
Na trhu práce, kde je přes 160 milionů pracujících, je to marginální podíl.
Náš problém není závislost na válce, ale krize talentů.
Zbrojovky jako Rheinmetall nebo Saab chtějí zvyšovat produkci, ale marně soutěží o softwarové inženýry a experty na AI s technologickými giganty.
⚙️ Subdodavatelé:
Nucená mobilizace vs. Horizontální fragmentace
Když hledáme úzká místa, musíme se podívat na to, jak je průmysl organizován.
Rusko (Vertikální integrace): Obranně-průmyslový komplex tvoří 1 400 podniků sešikovaných pod státní molochy, jako je Rostec.
Stát donutil civilní firmy reorientovat výrobu na armádní potřeby.
Vedle toho vyrostl "Lidový VPK" – tisíce malých dílen chrlících levné drony.
Daň za to je obrovská: civilní průmysl stagnuje, nevyrábí se auta ani léky, a země se stává kriticky závislou na dovozech z Číny.
EU (Horizontální fragmentace): Evropa má špičkové technologie, ale nulovou unifikaci.
Národní zájmy blokují efektivitu.
Příklad za všechny: Evropa provozuje 13 různých typů hlavních bojových tanků.
USA mají jeden.
To znamená astronomické náklady na údržbu a žádné úspory z rozsahu.
Malé a střední podniky (SME) sice tvoří 43 % účastníků unijních obranných projektů, ale do velkých národních zakázek se přes "národní šampiony" (Thales, Leonardo) často vůbec nedostanou.
❓ Rusko vsadilo vše na jednu kartu.
Jede na steroidech státních dluhů a vysává svůj civilní sektor, aby udrželo válečnou mašinerii v chodu.
Evropa se naopak snaží zbrojit, aniž by narušila svůj volný trh, ale platí za to roztříštěností a masivním odlivem kapitálu do USA.
Až boje jednou utichnou, Evropa možná konečně sjednotí svůj obranný trh.
Ale co udělá Rusko s 4,5 miliony dělníků, kteří si zvykli na dvojnásobné platy za výrobu munice, kterou už stát nebude potřebovat (nebo na ni nebude mít peníze)?
Jak se demilitarizuje ekonomika, která je na válce existenčně závislá?
Zkuste si sami dohledat, kolik procent z obranného rozpočtu vaší země jde reálně do domácích firem a kolik končí za oceánem.
Pomůže vám to pochopit, kdo na této reindustrializaci skutečně vydělává."