Tomáš Dvořák
Kdyby dneska přišel skutečnej fašismus, většina lidí by ho vůbec nepoznala.
Ne proto, že jsou hloupý.
Ale proto, že čekaj, že přijde v uniformě od Huga Bosse.
Že bude mít hnědou košili, pochodeň, orlici, hákáč, knírek a nějakej upocenej týpek balkóně k tomu bude řvát na celý náměstí antisemitský hesla.
Takhle nás to totiž naučili poznávat ve škole a v televizi.
Fašismus = Hitler.
Fašismus = koncentrák.
Fašismus = druhá světová.
Fašismus = černobílý záběry ze stopadesátýho dokumentu na ČT2. Hotovo.
Dějepisná škatulka.
Minulost.
Uzavřeno.
Nezastavujeme, jedeme dál!
Jenže fašismus většinou nezačíná koncentrákem.
Tam končí.
Začíná poměrně nudně a obyčejně.
Začíná třeba větou: "Já nejsem rasista, ale…“
Pokračuje větou: "Někdo už by tu měl udělat pořádek.“
A po čase přijde a řekne: "Každej, kdo s náma nesouhlasí, je náš nepřítel.“
A všimněte si, že v tom pořád není žádná uniforma.
Žádnej hákáč.
Jenom zdánlivě normální člověk s českou vlaječkou v profilovce, kterej vám vysvětluje, že svoboda slova znamená jeho právo řvát na ostatní, že maj držet hubu.
Fašismus se totiž dávno neprodává jako fašismus.
Prodává se jako "zdravej rozum", kterej jen tak mimochodem zahrnuje třeba boj proti elitám, inteligenci, neziskovkám, právnímu státu, menšinám a nakonec čemukoliv dalšímu, co "nám" stojí v cestě.
Fašismus se nepozná ani podle vnějších symbolů.
Symboly si umí sundat.
Umí si vzít sako a jít debatovat do televize.
Umí srdceryvně mluvit o rodině, bezpečí, tradici, suverenitě a míru.
Umí se tvářit jako starostlivej strejda s pivem v ruce, co to s náma myslí dobře, jen by teda občas někomu odebral občanství, zavřel hranice, zakázal demonstrace, poslal novináře do fabrik a policii vyslal "vychovávat nepřizpůsobivý“.
Ale jinak pohoda.
Normální chlap.
Fašismus se nicméně pozná podle vztahu k moci.
Nebo podle slovníku.
Třeba když nechce soupeře ve volbách "porazit", ale "ponížit" a "zničit".
Pozná se podle toho, že z občanů dělá jeden jednolitej kmen a tváří se, že jedná v jeho zájmu.
Podle toho, že místo politiky nabízí voličům pomstu.
Podle toho, že složitý problémy vysvětluje tak, že ukáže prstem na náhodnýho viníka, někoho, kdo se nemůže snadno bránit (menšiny, imigranti...) a slíbí, že ten problém (rozuměj toho "viníka") vyřeší.
Většina lidi tyhle nuance nevnímá, nebo si je minimálně s fašismem nespojí.
Dějepis a válečný dokumenty je naučily, že když se řekne "fašismus", objeví se monstrum.
Jakási karikatura zla.
A jak u toho nehraje Wagner a nikdo nemá na rukávu pásku, půlka národa si řekne: "klid, to je přece normální politickej názor!"
Český zákony tomu mimochodem taky moc nepomáhaj.
Ty se povětšinou věnujou jenom "propagaci" symbolů nacismu, ale ne jeho reálnejm projevům.
Můžete bejt klidně nacista, jenom u toho nesmíte mít symboly nacistickýho Německa.
Jenže není.
Není to normální politickej názor.
Normální politickej názor je, že daně maj bejt takový nebo makový.
Že stát má bejt menší nebo větší.
Že důchody se maj valorizovat tak nebo onak.
Normální politickej názor není, že část lidí je méněcenná a že je jim potřeba zatnout tipec.
A právě tady je potřeba to nazývat od samýho začátku pravým jménem.
Protože fašismus se neurazí, když mu řeknete, že je fašismus.
On se urazí, když mu začnete krást publikum.