Ondri Kolin
KDYŽ DOJDOU ARGUMENTY, PŘICHÁZÍ STRAŠENÍ
✍️ Autor: Ondri Kolin
Před chvílí jsem psal o tom, jak vláda odbyla prezidentovo veto jediným nálepkujícím slovem: veletoč.
Ukazoval jsem, jak se tím místo věcné debaty jen zpochybňuje člověk a odvádí pozornost od podstaty.
Uběhlo jen pár hodin a máme to tu černé na bílém.
Vláda promluvila oficiálně.
A předvedla přesně to, o čem byla řeč. Jen k té nálepce přidala ještě něco navíc: strach.
Co jsme se dozvěděli?
Premiér i ministryně financí předstoupili před veřejnost.
A místo aby vysvětlili, proč má vláda dostat právo půjčovat si deset let bez kontroly parlamentu, spustili lavinu slov, ze které jde až hlava kolem.
Podle premiéra Babiše prezidentovo veto „ohrožuje české zdravotnictví, obranyschopnost, výstavbu škol, bezpečnost i energetické zdroje“.
Ministryně Schillerová zašla ještě dál.
Prezident podle ní vetoval „hospodářský růst, obranyschopnost a výstavbu nových jaderných bloků“.
A bez tohoto zákona nás prý čeká „devastace ekonomiky“.
Zastavte se u toho se mnou. Znovu.
Opravdu tohle všechno způsobil jeden podpis?
Rozumíte tomu, co nám tím vláda vlastně říká?
Tvrdí nám, že pokud vláda nedostane do rukou klíč od pokladny bez nutnosti ptát se Poslanecké sněmovny, zhroutí se v téhle zemi úplně všechno.
Školy, nemocnice, armáda i jádro.
To není věcná obhajoba zákona.
To je citové vydírání a strašení v přímém přenosu.
Když se podíváte pod pokličku těch dramatických prohlášení, uvidíte pořád ten samý fakt:
Prezident neřekl „nestavte školy“.
Neřekl „nedávejte peníze na armádu“.
Prezident i Národní rozpočtová rada řekli jedinou věc: „Když chcete utráce a půjčovat si na deset let dopředu, musíte přijít do Sněmovny a tam si to obhájit. Nemůžete o tom rozhodovat sami sobě v kabinetu.“
Vláda ale neodpovídá na to, KDO má o penězích rozhodovat.
Místo toho křičí, O CO VŠECHNO kvůli prezidentovi přijdeme.
Starý známý trik v novém kabátě
Opět vidíme ten samý postup, o kterém vám tu píšu:
1. Zpochybni člověka:
Premiér i ministryně hned v první větě označí prezidenta za „lídra opozice“ a jeho veto za „aktivistické a pokrytecké“.
Tím čtenáři vtisknou myšlenku: Nečtěte jeho důvody, je to jen politický nepřítel.
2. Vystraš lidi:
Když nestačí slovo veletoč, přisype se devastace ekonomiky a ohrožení zdravotnictví.
3. Otoč podstatu:
Z problému, že vláda chce sebrat pravomoci parlamentu, se najednou udělá „boj za hospodářský růst“.
Ministryně Schillerová navíc dodala, že prezidentovo rozhodnutí je překvapivé u někoho, kdo je nejvyšším velitelem ozbrojených sil.
Vytváří tím dojem, že kdo chce hlídat rozpočet, ten vlastně škodí vlastní armádě.
To je neuvěřitelná zkratka.
Jako by nejvyšší velitel neměl hlídat i to, zda země finančně vykrvácí, nebo zda se dodržuje ústava.
O co tu doopravdy jde
Nejsme na prahu devastace.
Česká republika není před bankrotem, jak jsem zdůrazňoval už v prvním textu.
Jde o jedinou věc: o pohodlí.
Vláda chce mít volné ruce.
Nechce se jí při každé změně chodit do parlamentu, vysvětlovat své plány opozici a obhajovat je před veřejností.
Chce rozhodovat rychle, sama a bez brzd.
A když jí prezident tuto brzdu přišlápne, ozve se křik, že jim brzdí celé auto i s dětmi na zadním sedadle.
Závěrem
Sněmovna veto přehlasuje.
Vláda na to má hlasy a udělá to.
To je v pořádku, taková jsou pravidla hry.
Ale nenechme se opít rohlíkem.
Až budete číst dnešní titulky o tom, jak veto ohrožuje nemocnice a školy, položte si tu jednoduchou otázku:
Opravdu ohrožuje školy to, že o penězích musí hlasovat zvolení poslanci?
Nebo je ohrožuje to, když o nich bude nekontrolovaně rozhodovat pár lidí za zavřenými dveřmi?
Nenechte se vystrašit.
Sledujte podstatu, ne ty dramatické nálepky.