Jan Čepelka
Když se člověk 13 let profesně věnuje výzkumu ega, hodnot, emocí a lidské psychiky, začne si všímat věcí, které běžnému oku unikají.
V psychologii existuje jeden fascinující, bezděčný trik našeho podvědomí.
Označuje se jako "projekce".
Funguje to následovně.
Když v sobě nosíte hluboký, často nevědomý strach z vlastní nedostatečnosti nebo bezvýznamnosti, vaše ego to neunese.
Je to příliš bolestivé.
Ego proto ten strach vezme, vytěsní ho ze sebe, promítne ho do domnělých nepřátel a jedinec začne vlastním pocitem méněcennosti nálepkovat druhé.
Přesně tento divadelní kousek dnes a denně sleduji u ministra Petra Macinky.
Jeho potřeba označovat nesouhlasné oponenty za méněcenné, hloupé nebo bezvýznamné lidi, kterými veřejně pohrdá, není projevem jeho síly.
Je to učebnicová hyperkompenzace.
Chce ovládnout arénu a ponížit druhé jen proto, aby na chvíli utišil ten vnitřní, palčivý hlas, který se ptá, zda on sám je dost dobrý.
Když uděláte z oponentů lidi "malé a méněcenné", vaše ego na vteřinu zažije iluzi, že vy jste ten velký.
Proč o tom mluvím s takovou jistotou?
Protože ten pocit moc dobře znám z vlastní zkušenosti.
Dlouhá léta jsem v životě profesně fungoval jako pravá ruka několika silných, dominantních jedinců.
Byl jsem ten mozek v pozadí, ten, kdo analyzoval a kryl záda.
Vím, jak snadno člověk v téhle roli sklouzne k tomu, že si začne půjčovat sílu a velikost od těch druhých, protože se sám uvnitř cítí nejistý.
Vím, jaké to je, když se propadnete do pocitu nedostatečnosti, když se vám zrovna nedaří dosahovat cílů, které jste si předsevzali.
Vaše ego v tu chvíli začne panikařit a hledat vnější validaci, lajky nebo uznání, aby ten propad zamaskovalo.
Rozdíl je v tom, že já si po 13 letech výzkumu lidského ega dokážu tyhle vlastní propady uvědomit, přiznat si je a pracovat s nimi.
Petr Macinka z nich dělá politický styl komunikace Motoristů.
Ostatně na Babišovu kritiku svého komunikačního stylu reagoval slovy, že ho rozhodně nezmění.
Tento agresivní přístup mu totiž skvěle fungoval v roli opozičního influencera a glosátora.
S nástupem do ministerského křesla se však pravidla hry zásadně mění.
Jára Cimrman byl jak známo pionýrem slepých uliček.
Styl komunikace Petra Macinky je na politické úrovni přesně takovou slepou uličkou.
V jeho případě spíše dálnicí, která spolehlivě končí hromadnou bouračkou těsně při dojezdu do dopravní zácpy.
Skutečný lídr lidi neponižuje, aby sám vyrostl.
Skutečný lídr má dost vnitřní stability na to, aby unesl pravdu o svých limitech, stavěl mosty a sloužil celku.
Já současným ministrem zahraničí nepohrdám, protože si uvědomuji, jak ego může člověka limitovat v jeho přístupu.
Dokonce jsem mu vděčný, že mne navedl k rozšíření zkoumání podstaty kompenzačních mechanismů ega.
Je to neobyčejně užitečný kamínek do puzzle celého mého výzkumu.
Pokud však chceme změnit politickou kulturu v této zemi, musíme přestat tleskat těm, kteří si z politiky dělají osobní terapii pro léčení vlastních komplexů.
Volby jsou o správě věcí veřejných.
Ne o tom, kdo má hlasitější megafon na své vnitřní démony.
Howgh.
#politika #ego #leadership #projekce #hodnoty #autenticita #macinka Zobrazovat míň