Petr Nutil
Kolik talentu, tvořivosti a lidského potenciálu jsme ochotni promarnit ve jménu peněz nebo ideologie jen proto, že se týká lidí, kteří se narodili na špatném místě?
Už jsem tu dnes párkrát viděl komentáře chytráků, kteří sociologa Daniel Prokop hned mají za komunistu, který závidí bohatým, nebo ho rovnou označují za novodobého Lenina, protože si dovolil konstatovat zjevné.
Prokop řekl, že stát míří k oligarchii, zvýhodňuje majetek před prací, prohlubuje nerovnosti a ve školství promarňuje tisíce talentů z méně majetných rodin.
Ano, jsme země, která prakticky nedaní majetek a kapitálové příjmy.
Ale co je horší, ve vzdělávání pak máme velmi malou úspěšnost dětí ze spodní čtvrtiny socioekonomického rozložení a to znamená, že na velkou část společnosti jsme rezignovali.
A to je bohužel naše realita.
Už jen samotný fakt, že je ve společnosti příliš strmá mocenská a majetková hierarchie, ukazuje, že jde o stav dlouhodobě neudržitelný a hlavně destruktivní.
Jestliže národ - jak by asi napsal profesor Koukolík – nedbá na rovnovážný vztah mezi sebebohatším jedincem a státem, pak tento národ ohrožuje svou existenci.
Jestli své děti nechrání, nepečuje o inteligenci a neumí zacházet s potenciálem talentu, nerozvíjí tvořivost a inteligenci ve všech sociálních vrstvách, pak sám sebe zahání do pasti, ze které bude těžko vystupovat.
Ad komentátoři - posuzovat komplexní fenomény typu sociální nerovnost pouze skrze ideologii je klasickým příkladem stupidity.
To prosím není nadávka.
Ale konstatování toho, že čím a déle více naše mysl žije v nereálném, ideologickém, vybájeném světě, tím více nevyhnutelně děláme špatných rozhodnutí.
Z toho vyplývá, že necháme-li velkou část talentu propadnout sítem sociálních bariér, jednáme proti vlastním národním zájmům.
Realita totiž nezná pravici ani levici, pouze vrací účet za to, co jsme dlouhodobě zanedbali.
A je jí úplně jedno, jaké ideologické nálepky si při tom rozdáváme.
Co to takhle někdy zkusit bez nich, hm?