Jan Bělíček
Takto by se mělo psát o dějinách.
Konečně jsem dočetl knihu Za zdí, kterou jsme nedávno vydali v nakladatelství Alarm v naprosto skvělém překladu Ester Žantovská. Napsala ji britsko-německá historička Katja Hoyer a věnuje se dějinám Východního Německa, tedy státu, který existoval 41 let a byl zvláštním útvarem, který se zformoval z rozličných dějů následujících po konci druhé světové války. Kniha sleduje velké politické otřesy této uměle vytvořené republiky, které zároveň ilustruje na příbězích jednotlivců, jejichž život byl tímto státem ovlivněn nebo formován.
V médiích jsem nedávno zaznamenal hodně zvláštní recenzi Martina Jonáše, který Katju Hoyer obviňuje z toho, že „lakuje komunismus narůžovo“. Domníval jsem se, že takový typ studenoválečnických textů už v českých mainstreamových médiích nevychází, ale zdá se, že ano. Martin Jonáš evidentně četl úplně jinou knihu než já, nebo si z ní vybral jen to, co se mu hodilo a na zbytek zapomněl. Katja Hoyer totiž v publikaci popisuje, jak vznik NDR souvisel se spojenectvím Waltera Ulbrichta se stalinským vedením Sovětského svazu (přestože samotný Stalin si vznik nového státu tolik nepřál).
Hoyer mluví o represích i aktivitách tajné policie Stasi, která vytvořila obludný dohledový aparát aktivně ničící životy mnoha lidí. Popisuje zoufalé ekonomické výkony NDR z padesátých let i to, že velkým problémem státu byla obrovská emigrace kvalifikovaných lidí ze země do západního Německa. Toto masivní vylidňování nakonec stát „vyřešil“ sebeizolací za Berlínskou zdí i střílením do lidí, kteří se pokoušeli uniknout. Tohle vše v knize najdete a je to všechno, jen ne „lakování komunismu narůžovo“.
Katja Hoyer ale popisuje i ekonomické vzepětí NDR v šedesátých letech a úspěchy této země v některých oblastech průmyslu. Popisuje relativně progresivní postoje státu v otázce zaměstnanosti žen, bezplatnou předškolní péči o děti, masivní rozvoj automobilové dopravy nebo robustní bytovou a sociální politiku.
Právě to byly hlavní důvody, proč se řada lidí nakonec smířila s životem v izolované zemi, jejíž aparát dohlížel prakticky na všechny oblasti společenského života. Zkrátka a dobře, popisuje realitu NDR komplexně, ze všech možných úhlů a pokouší se vysvětlit, proč stát existoval tak dlouho, přestože fakticky rozdělil Německo na dva nekompatibilní státní útvary.
S prazvláštním příběhem dějin NDR podle Hoyer souvisí také brutální útlak levicových politiků a aktivistů po nástupu Adolfa Hitlera k moci: jejich vraždění a zavírání do koncentračních táborů. Nezamlčuje ale ani to, že desítky tisíc lidí byly zavražděny i v samotném Sovětské svazu, kam řada německých levičáků před Hitlerem utekla.
Stalinova paranoia vedla k vyvražďování německých exulantů, protože v každém Němci viděl agenta hitlerovského Německa a po detailech jednotlivých životů nepátral. Tato otřesná zkušenost se zapsala i do DNA Německé demokratické republiky.
Extrémně silné jsou ale také pasáže popisující postupný rozpad režimu a neuvěřitelnou eufórii bezprostředně po pádu Berlínské zdi, kdy se miliony lidí mohly po třiceti letech konečně podívat do té „druhé části“ Německa, do níž měly zakázaný přístup.
Popisuje jejich fascinaci konzumem, světly a barvami, které ze socialistické šedi neznali. Obzvlášť fascinující to bylo v samotném Berlíně, jakožto městu, které bylo rozdělené na dvě vzájemně neprostupné části. Díky její knize jsem si ten revoluční rauš, který řada lidí v tu dobu zažívala, dokázal lépe představit.
Skvělá je taky scéna, v níž dlouholetý šéf Stasi Erich Mielke předstoupí v listopadu 1989 před Sněmovnu a začne opakovat komunistické fráze a poslanci se mu nepokrytě smějí do tváře. Dlouho omílané floskule se totiž během několika týdnů z rétorické výbavy komunistického režimu proměnily v naprosté bláboly, jejichž smysl lidem unikal. V těchto pasážích kniha Katjy Hoyer dokonale zachycuje, jak se mocná a obávaná ideologie během několika dní rozpadla do směšného blábolení starců.
V závěru ale také upozorňuje na samotný proces sloučení obou německých zemí do nového celku, který byl fakticky přiřazením Východního Německa pod Spolkovou republiku. Tento proces byl pro Východní Německo podle všeho nevýhodný a započal rozprodej státního majetku ve prospěch západních firem a investorů. Důsledky této překotné transformace jsou na podobě německé společnosti vidět dodnes.
Despekt k východním Němcům ze strany „zápaďáků“ i obří ekonomické nerovnosti do jisté míry stojí i za dnešní radikalizací části východoněmecké populace ve prospěch krajní pravice a AfD.
V tomto ohledu je kniha Za zdí i vysoce aktuální, protože poukazuje na to, jak se dějiny otiskují do naší současnosti.
Knihu vám všem opravdu hodně doporučuju a do komentářů dávám odkaz na náš eshop, kde si ji můžete pořídit. Je to strhující a zábavná četba a nikoliv toporný rozbor vzdálené minulosti. Je živě napsaná a hodně čerpá z příběhů, o něž se s autorkou podělili samotní aktéři jednotlivých dějinných zlomů.
A to nejlepší na závěr – autorku přivezeme 4. listopadu do Prahy na debatu do kina Ponrepo (událost v komentářích). Datum si zapište do kalendářu a uvidíme se tam!