Tomáš Hradil - starosta města Krnova
Máme se v Krnově dobře nebo špatně?
Napovědět se nám snaží různé srovnávací žebříčky kvality života.
Pokaždé vyvolají bouřlivé debaty a sami si říkáte o můj komentář.
Tady ho máte.
Na úvod důležitá poznámka: tyhle žebříčky nesrovnávají města, ale celé správní obvody.
Ten náš má celkem 25 obcí a v Krnově bydlí přibližně polovina jeho obyvatel.
Patří k nám třeba Osoblažsko.
Starostové se tady velmi snaží, obdivuji jejich práci, zapojit se snaží i kraj, ale je to region, který stát hodil už dávno přes palubu.
Bez jeho silnější pomoci se výrazněji nezvedne.
V Indexu prosperity regionů se náš mikroregion umístil na 202. místě z 206.
A tady vidíte další úskalí: tento žebříček je nový, poprvé byl publikován loni, tedy až po povodních.
Nemáme podle něj žádné divadlo.
Samozřejmě, že máme.
Jen je po povodních zavřené a opravujeme ho.
Jak moc výsledky ovlivnila velká voda, těžko říct.
Je tedy takové srovnání úplně k ničemu?
To si nemyslím.
Vždycky se dívám do "střev" - jak si vedeme v různých parametrech.
Začnu tím, v čem jsme na Krnovsku dobří.
Máme 6. nejlepší dostupnost bydlení z 206 obvodů.
Jak k tomu autoři došli?
Porovnali ceny nemovitostí a nájmů s výdělky v každém obvodu.
"To se mi nezdá", určitě si říkáte.
Vždyť u nás jsou mzdy šíleně nízké a nájmy vysoké.
Realita je taková, že jinde v naší zemi jsou na tom ještě mnohem hůř.
Co se týče dostupnosti bydlení, Česko je nejhorší v Evropě.
Pro nás je to překvapivě i příležitost - do Krnova se lidé stále častěji stěhují zpátky, protože ve velkých městech se ceny šroubují do astronomických výšin.
Klíčová je práce, ale k tomu se ještě dostanu.
A jak jsme tedy na tom se stěhováním?
Kolik lidí z Krnova utíká a kolik se vrací?
O tom bude můj další příspěvek, z některých čísel možná budete překvapení.
V čem jsme taky dobří?
Máme velmi kvalitní internetovou infrastrukturu: optický internet, rychlost mobilního i pevného internetu.
Jasně, tohle nás nespasí, ale i to tento žebříček měří.
Jedním z receptů na cestu k lepším zítřkům je určitě vzdělávání.
Máme skvělé ředitele, pedagogy, i díky práci sociálních pedagogů nízké počty zameškaných hodin dětí a taky volné kapacity - pro nás samozřejmost, ale zkuste to říct v Praze nebo Brně.
Každý rok k nám jezdí starostové, ředitelé nadací a odborníci z celého Česka pro inspiraci.
Vychází články, jak to děláme a proč jsme dobří.
My to nevidíme, pro nás jsou školy každodenní rutinou a spíše vnímáme, co nefunguje.
Protože dokonalé taky nejsou.
Pojďme se teď podívat, co se nám podle Indexu prosperity regionů nedaří.
Nejhorší je nezaměstnanost.
Krnovsko je 199. z 206, Bruntálsko dokonce 204.
Tady mě mrzí dlouhodobě slabá podpora státu.
Prakticky každý rok ke mně jezdí zástupci CzechInvestu (mají na starosti lákání zahraničních investorů) a já jim pokaždé říkám:
"V naší poslední průmyslové zóně máme tři investory - všechny z Krnova.
Polovinu zóny máme volnou.
Řekněte mi, co děláme špatně, zlepšíme to, investory chceme."
Odpovídají pokaždé stejně: "Neděláte špatně nic."
A vysvětlují, že firmy spíše míří do Polska.
Tohle je opravdu problém.
Stále více se nám vrací rodáci, kteří si přivezou zkušenosti a práci z velkého města, mohou pracovat alespoň částečně z domu, ale pořád to ještě není standard a u mnoha profesí nikdy nebude.
Očekával bych, že stát připraví opravdu zajímavé podmínky stávajícím firmám a investorům mířícím do těch nejchudších regionů v zemi, ale vlády se střídají a nikdo téma dodnes neuchopil.
A taky jsme tady starší, dožíváme se nižšího věku, máme málo čerpacích stanic, výdejních míst Zásilkovny atd.
Přesto bychom společně napočítali desítky věcí, které tu máme rádi, v čem jsme dobří a proč tady chceme žít.
Žebříčky je většinou neumějí zachytit.
Na Krnovsku dlouho dobře víme, že co si neuděláme, to nemáme.
Může nás to štvát, ale taky to jednou může být náš motor.
Cením si toho, že autoři Indexu prosperity z České spořitelny nekončí jen tímto žebříčkem.
Společně s Nadací VIA spustili program Silnější hybatelé.
Prošlo jím několik skvělých lidí z našeho regionu.
Já věřím, že to budou - a někteří už jsou - tahouni (odkaz vám dám do komentu).
My totiž pořád k někomu vzhlížíme a čekáme, že nás spasí.
To se ale nestane.
Síla je v lidech.
Každý může udělat něco malého, nenápadného.
Když se tyhle malé krůčky spojí, budeme o velký kus dál.