Stanislava Gabriel Waldštejn
Na sítích koluje vyjádření dvou mladých žen, které bez skrývání oznámily svůj odchod z ANO Praha 20.
Velmi otevřeně popsaly důvody svého rozhodnutí…rozdávání funkcí, vnitřní poměry i atmosféru, která tam podle nich panuje.
Ať už s nimi člověk souhlasí nebo ne, chtělo to odvahu. Klobouk dolů.👍
Chování Babiše přitom sledujeme dlouhodobě.
Jeden den jste přítel, druhý den vás bez váhání odstaví, zruší celou agendu nebo vás jednoduše vymění.
Stačí si vzpomenout na konec zmocněnkyně Malé nebo střídání ministrů… či dalších lidí, kteří byli chvíli podporováni a pak rychle odsunuti stranou.
Obecně v takovém prostředí člověk nikdy neví, na čem je.
Musí být neustále ve střehu, stále k dispozici, přikyvovat, neodporovat.
Vlastní názor i sebeúcta často ustupují tomu, aby si člověk udržel pozici a vliv.
A pokud chce vydržet dlouhodobě, potřebuje opravdu hodně tvrdou kůži, a to i na chvíle, kdy se kvůli politice rozpadnou vztahy, přátelství…
Politika nemá být o strachu.
Má být o službě lidem, otevřené debatě a možnosti říct svůj názor bez obavy, že vás druhý den někdo odstřihne…
A právě tady si podle mě musí každý položit otázku, jestli mu to za to vůbec stojí.
Jestli kvůli funkcím, vlivu nebo pocitu důležitosti stojí za to postupně ztratit vlastní tvář, vlastní názor a nakonec i sebeúctu.
Funkce jednou skončí.
Politická moc také.
Ale charakter, pověst a vztahy člověku zůstávají.
A právě proto jsou lidé, kteří se dokážou zvednout a odejít, nakonec silnější než ti, kteří zůstávají za každou cenu.