Vít Klusák
Němci pro to mají dokonce slovo.
„STAATSFERNE.“ (čti štátsferne, česky: odstup od státu)
Přijde mi užitečné to tu zmínit, když se teď Oto Klempíř aspol. ohánějí účelovým argumentem, že řada států západní Evropy taky financuje média veřejné služby ze státního rozpočtu.
Když už se to děje, zavádějí se tam pojistky jako víceleté financování, skutečně nezávislé rady, omezený vliv politiků na jmenování vedení a ústavní ochrana nezávislosti médií.
Díky tomu politici nerozhodují přímo o penězích ani obsahu, i když riziko jejich vlivu zůstává obecně znatelně vyšší než u systému s poplatky od občanů.
Proto má smysl za současný systém financování České televize a Rozhlasu bojovat a ptát se, proč to Babišova vláda chce tak zmatečně a bez odborné diskuze náhle měnit a to rovnou dvěma spatlanými zákony po sobě.
Ale zpátky k našim německým sousedům:
"Die Staatsferne des Rundfunks" vyjadřuje klíčový ústavní princip, který říká, že stát musí být od veřejnoprávních médií oddělený.
Nejde jen o to, že stát neřídí televizi, je to mnohem širší doktrína.
Stát nesmí přímo ovládat obsah.
A především - stát nesmí jednoduše manipulovat financováním.
U Němců to pochopitelně silně souvisí s historií a nacistickou propagandou.
Proto po válce vytvořili systém, který má zabraňovat tomu, aby byla média pod kontrolou státu.
Němci tedy vybírají povinný poplatek za domácnost - jedná se o 18,36 € měsíčně bez ohledu na to, zda máte televizi, nebo rádio doma.
Neplatí se za zařízení, ale za pouhou existenci domácnosti.
V přepočtu je to 460 korun.
Za rok 5500 korun.
Systém je plošný, takže generuje minimální úniky.
A proč Německo i přes pár větších debat nepřešlo na financování ze státního rozpočtu?
Především proto, že se dohodli, že by to vedlo k „odměňování“ nebo „trestání“ médií prostřednictvím financí.
Přesně to, co se teď u nás chystá.
Podle výzkumů patří německá veřejnoprávní média mezi nejdůvěryhodnější zdroje v zemi.
Němci si na ně sice často stěžují - kritika jde zprava i zleva.
Část pravicových a zejména konzervativních voličů tvrdí, že ARD a ZDF jsou příliš liberální a progresivní.
Zleva zase přichází, že jsou příliš opatrná, mainstreamová a málo kritická k ekonomickým elitám.
Což nejspíš značí, že skutečně nikomu nestraní a rozpoutávají diskuzi napříč preferencemi.
Němci ale ARD a ZDF zároveň ve velkém sledují a neprosazují jejich zrušení, ani zestátnění.