Jiri Lobkowicz
Není to rozhodnutí proti Babišovi ani proti Agrofertu. Je to rozhodnutí ve prospěch důvěryhodnosti vyšetřování.
Jeden žalobce, jeden spis: proč rozhodnutí NSZ o Agrofertu není jen procesní detail.
Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo v takzvaném kompetenčním sporu jasně: vyšetřování možného neoprávněného čerpání dotací holdingem Agrofert zůstává celé v rukou Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO).
Na první pohled jde o suchou procesní otázku – kdo z žalobců povede který spis.
Ve skutečnosti se jedná o rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky pro to, jakým způsobem – a s jakou mírou nezávislosti na české exekutivě – bude prověřováno chování premiéra, který je zároveň zakladatelem a dosud fakticky ovládající osobou vyšetřovaného holdingu.
O co ve sporu šlo
Trestní oznámení podali v únoru Piráti kvůli podezření ze střetu zájmů Andreje Babiše.
Žalobci mají prověřit nejen samotné čerpání dotací, ale i chování úředníků a politiků, kteří je umožnili, a otázku, proč stát nevymáhá zpět dotace vyplacené Agrofertu v minulosti.
EPPO věc zahájilo v květnu, ale část týkající se čistě národních (nikoli unijních) dotačních prostředků postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze.
Tím vznikl spor o příslušnost, který nyní NSZ rozhodlo ve prospěch EPPO – s odůvodněním, že rozdělení věci na „evropskou“ a „národní“ část by odporovalo unijnímu nařízení, interním pravidlům EPPO i zavedené praxi a že obě části mají společný skutkový základ i důkazní materiál.
Právní jádro: proč nejde věc dělit
Klíčový je odkaz NSZ na nařízení Rady (EU) 2017/1939, kterým byl EPPO zřízen.
Úřad evropského žalobce má podle tohoto nařízení pravomoc stíhat trestné činy poškozující finanční zájmy Unie – ale zásadně platí, že pokud je takový čin skutkově neoddělitelně propojen s trestnou činností týkající se výhradně národních prostředků, má EPPO možnost (a v praxi i motivaci) převzít věc jako celek, aby nedocházelo k roztříštění vyšetřování mezi dva žalobní orgány, které by musely pracovat se stejnými důkazy paralelně.
NSZ se navíc opřelo o precedens – obdobný případ dotačního financování z let 2017 až 2020, kdy EPPO rovněž dozorovalo kombinaci evropských a národních prostředků v jednom řízení.
Toto zdůvodnění není jen formalistické.
Sjednocení řízení má dva praktické důsledky.
Zaprvé eliminuje riziko, že by se dvě části vyšetřování dostaly do vzájemného rozporu – například pokud by české orgány dospěly k jinému skutkovému závěru než EPPO ohledně téhož jednání.
Zadruhé, a to je z hlediska nezávislosti klíčové, ponechává celé řízení mimo přímý vliv české prokuratury, jejíž nejvyšší představitele jmenuje vláda a jejíž nezávislost na exekutivě byla v posledních letech opakovaně předmětem politické diskuse.
Proč na tom záleží politicky
Skutečnost, že se o příslušnosti vůbec vedl spor, sama o sobě něco vypovídá.
Rozdělení věci mezi EPPO a Vrchní státní zastupitelství by ve svém důsledku znamenalo, že významná část vyšetřování – ta týkající se výhradně národních dotací – by probíhala pod dohledem českého státního zastupitelství v době, kdy je vyšetřovaným subjektem holding spjatý s úřadujícím premiérem.
EPPO je naproti tomu nadnárodní orgán, jehož žalobci jsou sice jmenováni s participací členských států, ale jehož rozhodování o zahájení, rozsahu a vedení řízení není podřízeno pokynům žádné národní vlády ani generální prokuratury.
Tím, že NSZ svěřilo celou věc EPPO, minimalizuje – byť možná neúmyslně – prostor pro námitky, že vyšetřování je nebo by mohlo být ovlivňováno domácí politickou mocí.
Je přitom třeba oddělit dvě roviny.
Babišovo formální řešení střetu zájmů – vložení akcií Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust v únoru – je otázkou, zda současné nastavení odpovídá zákonu o střetu zájmů a unijním pravidlům; to je spor, který povede spíše k závěrům o budoucím nároku na dotace.
Otázka, kterou nyní řeší EPPO, je jiná: zda v minulosti – tedy před i po nástupu Babiše do premiérské funkce – docházelo k neoprávněnému čerpání a zda stát rezignoval na vymáhání již vyplacených prostředků.
To je otázka možné trestní odpovědnosti konkrétních úředníků a politiků, nikoli jen správního posouzení nároku.
Co rozhodnutí neznamená
Stojí za připomenutí, že rozhodnutí NSZ je čistě kompetenční – neurčuje vinu ani nepředjímá výsledek vyšetřování.
Agrofert dlouhodobě odmítá jakékoli pochybení a tvrdí, že dotace čerpá v souladu s pravidly.
Státní zemědělský intervenční fond navíc od konce dubna dotace holdingu na základě nezávislých analýz opět vyplácí a Evropská komise v červenci potvrdila, že květnové platby ve výši 204 milionů korun se týkaly žádostí podaných ještě před Babišovým jmenováním premiérem – tedy že jde o starší nároky, nikoli o nové rozhodování ovlivněné jeho funkcí.
To ale jen podtrhuje, proč je otázka příslušnosti tak citlivá: čím komplikovanější je časová a věcná mozaika (staré žádosti, nové platby, evropské i národní zdroje, otázka vymáhání), tím větší je riziko, že by rozdělené vyšetřování vedlo k nekoordinovaným nebo neúplným závěrům.
Sjednocením pod EPPO NSZ fakticky řeklo, že v případě takto propojeného skutkového stavu má přednost jednotnost a nezávislost řízení před formálním rozlišováním zdroje peněz.
Shrnutí
Rozhodnutí NSZ je pravomocné a nelze se proti němu odvolat.
Jeho význam nespočívá v tom, co říká o vině Agrofertu – o té nadále nevíme nic víc než před rozhodnutím –, ale v tom, že vyšetřování jednoho z nejcitlivějších případů možného konfliktu zájmů v čele české exekutivy zůstane vedeno orgánem, který stojí mimo přímý dosah české vlády.
V zemi, kde premiér je zároveň bývalým majitelem vyšetřovaného holdingu, to není detail – je to podmínka, za níž má vyšetřování vůbec šanci být vnímáno jako věrohodné.
Jiri Lobkowicz