Radek Bartoníček
VYSVĚTLENÍ PRO NOVÉ PŘÁTELE I "PŘÁTELE"
-------------------
Protože jsem dnes po čase opět klikl na tlačítko "potvrdit" a tak jsem "pustil ke komentování mých příspěvků poměrně dost lidí, rád bych je upozornil na následující:
1. Upřímně řečeno, nevím, proč jsem to udělal čtení příspěvků na sociálních sítí mě stále častěji unavuje a ničí víru v dobro v člověku.
Přesto si vždycky po čase řeknu, že třeba někdo z nových přátel je v něčem inspirující, pozitivní, povzbuzující...
A potvrdím všechny žádosti 🙂
Byť je jasné, že některé profily asi nejsou skutečné, případně je za nimi někdo, kdo nemá úplně čisté úmysly...
2. Ať chcete se mnou "přátelství" z jakýchkoliv důvodů, vyvarujte se na mém profilu jakýchkoliv osobních útoků proti komukoliv.
Žádné vulgarity, žádné urážky, žádné komentování zevnějšku.
Opravdu ne.
Dostali jsme se bohužel do situace, kdy si různé "bubliny" nemají v tomto co závidět.
3. V žádném mém příspěvku nic takového nenajdete.
Pokud by se mi to snad někdy stalo, upozorněte mě na to.
Jestliže někoho kritizuji ve svých článcích, podcastech, rozhovorech, nikdy to není motivováno osobním útokem.
V každém člověku se snažím vidět to dobré, s každým si snažím podat ruku.
Jestliže má někdo jiný názor než já, není to nepřítel, často může žít mnohem prospěšnější život než žiji já a může být oporou pro druhé lidi.
4. Nesmírně moc si vážím lidí, kteří vystupují slušně, používají argumenty, snaží se vysvětlit svůj postoj, názor a podobně reagují na jiné.
Když ještě k tomu dělají něco užitečného pro druhé lidi či naši zemi, mají můj obdiv.
Kdokoliv mě v něčem v dobrém inspiruje svými příspěvky nebo dává zajímavé, důležité informace, je můj člověk a jsem mu kdykoliv otevřený.
5. Prosím, myslete na to, že jsem novinář a tedy někdo, kdo se snaží držet novinářských zásad.
Nemůžu si dovolit to, co "běžný smrtelník", který prostě bojuje za svou jedinou pravdu.
Snažím se poskytovat pravdivé a objektivní informace.
Miluji na své práci, že je zcela svobodná a nikdy není píár prací pro kohokoliv.
6. Za svou práci beru měsíční plat v redakci Aktuálně.cz, žádný jiný příjem nemám.
Neexistuje, abych si vzal byť jen korunu od kohokoliv o kom píši.
Je to naprosto vyloučeno.
Jedinou mou motivací je poskytovat pravdivé informace, pídit se po tom, jaké je realita.
Neexistuje téma, kterému bych se vyhýbal.
Jsem ale omezený časem a svými znalostmi ohledně toho, čemu se věnuji.
7. Ano, určitě občas udělám chybu.
Každá chyba mě strašně moc mrzí.
Pokud je v článku, snažím se ji opravit, pokud na sítích, udělám to samé a omluvím se.
Jestliže mě upozorníte na chybu, jestliže si myslíte, že jsem něco napsal nepřesně, nepravdivě, ozvěte se.
Když mě někdo upozorní a má pravdu, vždy mu velmi děkuji.
8. Čím dělám novinařinu déle, tím více si uvědomuji, jak je nesmírně obtížné popsat co nejobjektivněji nějakou událost, situaci, spor, problém.
Nějakého člověka.
I proto jsem ve svých "soudech" spíše opatrný a zdrženlivý.
Ne proto, že bych měl strach z kritiky, nebo nechtěl jít do nějakých sporů, ale protože prostě vím, že věci a lidé jsou mnohdy složitější než se to jeví někomu, kdo je schopný okamžitě zaujmout postoj.
9. Děkuji opravdu z celého srdce těm z vás, kteří se mi snažíte rozumět, kteří mě chválíte, posíláte slovní podporu nebo mě dokonce podporujete veřejně.
I když třeba na to nereaguji, jsem vám za to vděčný.
Zároveň jsem ale nesvůj, protože určitě přijde chvíle, kdy vás v něčem zklamu.
Proto prosím, udržujte si ode mě určitý odstup, protože, když vás zklamu, nebude možná vaše zklamání tak velké jako byla předtím velká vaše podpora. Novinařina je svým způsobem ta nejvíce osamělá profese, protože si s nikým nemůžete "zadat".
10. Děkuji i za kritické reakce.
Člověka často zraňují, ale pokud jsou slušně formulovány, je možné si z nich vždy něco vzít.
Stále častěji mám pocit, že dobrá kritika člověka posune dál než pochvala.
11. Já vím, že se mi někteří smějí pro mou naivitu.
Ale já skutečně věřím v to dobré v člověku, věřím v to, že novinařina je nádherná "práce", kterou je možné dělat mnoho užitečného pro druhé lidi i pro naši zemi.
Snažím se o to co nejlépe, ale zároveň mě každý den ničí limity tohoto snažení dané mojí inteligencí, vzdělaností, rozhledem, schopností nastudovat si co největší množství informací, abych byl co nejpřesnější ve svém psaní i mluvení.
12. I když to může vypadat, že žiji politikou a s každým bych se chtěl bavit o politice, není to pravda.
Ze všeho nejvíce mě zajímá samotný člověk, jeho běžný život, nejraději naslouchám lidem, přemýšlím nad nimi, natáčím je.
Snažím se je pochopit.
Proč jsou takoví jací jsou?
Kde se to v nich vzalo?
Co je na nich to nejcennější?
13. Prosím, nevynakládejte tolik času na psaní a debaty o politice.
Nehádejte se o ni tolik.
Věnujte takový čas raději lidem kolem vás, pomáhejte jim, buďte s nimi, pokud je to možné, radujte se s nimi.
Když takových lidí co nejvíce, nebude se žít v naší zemi vůbec špatně.
Děkuju!