Zlý pan Misantrop
Lidi, já vím, že je skoro půlnoc.
Já už měl taky dávno zamčeno, utřený stoly a chystal jsem se nalít si posledního panáka na účet podniku.
Ale tohle prostě nešlo.
(Misantrop se uchechtne a promne si oči)
Znáte ten pocit, když se díváte na nějaký film, říkáte si, že scenárista už musel být na těžkých drogách, a pak přijde ještě mimozemská invaze?
Tak přesně tohle jsem zažil, když jsem si pustil ten tiskový brífink našeho šéfa diplomacie.
Pánové a dámy, pan ministr se postavil před kamery a s naprosto smrtelnou vážností v obličeji nám oznámil, že jsme právě přežili pokus o ústavní puč.
Ano, slyšíte dobře.
Ústavní puč.
Já jsem si vždycky státní převrat představoval trochu jinak.
Víte, vojáci v ulicích, obsazené televizní vysílače, tanky zaparkované před muzeem a zákaz vycházení po osmé večer.
Ale v českém podání?
Tady se revoluce dělá tak, že se pošle stížnost přes datovou schránku do Brna.
Představte si tu brutalitu!
Prezident vyplnil formulář, poslal ho soudu a patnáct lidí v talárech ho přečetlo.
Tomu říkám krveprolití.
Generál Pinochet někde v pekle právě bledne závistí, že to šlo dělat takhle elegantně, papírově a bez krve.
Zjevně jsme svědky toho nejbyrokratičtějšího, nejnudnějšího a nejzbabělejšího převratu v dějinách lidstva.
Ale ono to nekončí.
Macinka tam stojí a tváří se, že právě odvrátil třetí světovou.
Prohlásí, že prezident vyhlásil vládě válku a chová se jako nějaký politický nájezdník, co se snaží dobýt území.
Nájezdník!
Asi si představuje Pavla, jak v kožešinách a s vikingskou sekyrou v ruce rabuje podatelnu na ministerstvu zahraničí a odnáší si odtamtud sponkovačky a lepicí pásky.
Skutečnost je přitom taková, že tenhle krvelačný dobyvatel jenom chtěl letět do Turecka zastupovat stát.
(Misantrop se pobaveně ušklíbne)
A pak přijde ten moment, kdy exekutiva velkoryse oznámí, že se teda tomu soudu podvolí.
Způsobem sobě vlastním.
Macinka oznámí, že usnesení se musí brát vážně, a proto zítra doakreditují soudruha prezidenta.
Soudruha.
Cítíte tu pubertální radost z toho, jak mu to strašně nandal?
To je přesně ta úroveň politické kultury, kdy vám soud nařídí zaplatit alimenty, a tak je bývalé manželce pošlete v korunách nasypaných do kýble od primalexu.
Soud řekl vzít, tak ho vezmou, ale pro jistotu ho hned ujistí, že delegaci stejně povede předseda vlády.
Aby bylo úplně všem jasné, kdo má od toho letadla klíčky a kdo si smí první vybrat bagetu.
(Misantrop chvíli přechází po pódiu tam a zpět)
A teď se dostáváme k absolutnímu vrcholu dnešního večera.
Soud jim nařídil, ať ho vezmou s sebou.
Macinka teda slíbil, že ho doakreditují, ale vzápětí servíruje pomstu.
Pan prezident nepůjde první den na neformální večeři.
A proč nesmí jít náš pan prezident s ostatními státníky na večeři?
Důvod je ten, že na pozvánce, která přišla už ve středu, je prý natištěné jméno předsedy vlády a vůbec není namístě to jméno teď měnit.
Lidi, já na to zíral s otevřenou pusou.
Tohle je nejmocnější vojenská aliance na planetě.
Sdružení států, co má k dispozici satelity, jaderné ponorky a drony, co trefí mouchu na druhém konci světa.
A ministr Macinka nám tvrdí, že tyhle mezinárodní elity nedokážou vzít obyčejný černý fix, škrtnout na kusu tvrdého papíru slovo Babiš a napsat tam Pavel.
Že je to neproveditelné!
To je argumentace na úrovni mateřské školky.
Nemůžeš na pískoviště, protože na bábovičce je fixou napsáno Andrej.
S největší vojenskou aliancí na světě prý nejde domluvit, aby na kartičce u stolu přepsali jméno, protože ta pozvánka už ve středu prostě přišla.
Věřte mi, kdyby premiér najednou dostal rýmu, tak to jméno na pozvánce změní rychleji, než si stihne odkašlat.
Ale tady se z byrokratického detailu vyrobila neprůstřelná zeď.
Představte si, že by začala třetí světová válka, ale my bychom se nemohli zapojit, protože by se na generálním štábu ztratilo razítko a na pozvánce do bunkru by bylo špatné písmenko.
(Misantrop zastaví a podívá se přímo do publika)
A aby ten obraz zkázy byl dokonalý, ještě nám pan ministr vysvětlil, že to celé není jen o jednom letu do Ankary.
Podle Macinky je už přece každému jasné, že se jakási lobbistická skupina kolem Pavla snaží násilně změnit ústavní zřízení téhle republiky.
Násilně!
Oni normálně vzali tu svoji uraženou partajní ješitnost, přelakovali ji na epos o záchraně národa před krvelačným Hradem a teď to do nás perou pod tlakem. Udělali z banální tahanice o židli u stolu apokalyptický thriller.
(Misantrop se protáhne a zívne)
Ale teď vážně, lidi.
Smějeme se tomu, je to prvoplánově bizarní, ale ve skutečnosti je to od Macinky naprosto geniální, i když úplně temný tah.
Macinka totiž není blázen, kterému by jen tak ruplo v bedně.
On je naopak děsivě racionální.
On moc dobře ví, že tohle je teprve první kolo.
Ten skutečný, finální verdikt Ústavního soudu, který jasně řekne, kdo má vlastně v téhle zemi právo dělat zahraniční politiku, přijde až za pár měsíců.
A co uděláte, když moc dobře tušíte, že ten soud s největší pravděpodobností na podzim prohrajete?
Zničíte samotného rozhodčího ještě předtím, než vůbec stihne fouknout do píšťalky.
To je přesně to, co se děje.
Macinka si teď jen připravuje půdu.
Je to preemptivní úder.
Když teď lidem do hlavy nacpete, že ten obyčejný předběžný rozsudek je vlastně součástí nějakého zlotřilého ústavního puče, tak dopředu znehodnotíte celou tu instituci.
Až Ústavní soud za půl roku vydá finální nález a náhodou v něm řekne, že exekutiva se chovala jako parta hulvátů a osekávala prezidentovi pravomoci, Macinka s Babišem se jen usmějí do kamer a řeknou: Vidíte to?
My jsme vám už v červnu říkali, že je to spiknutí a že ti soudci jsou jen vazalové Hradu!
Je to klasické otrávení studny v přímém přenosu.
Jim už vůbec nejde o to vyhrát nějaký abstraktní právní spor.
Jim bohatě stačí, když lidi přestanou věřit, že nějaké právo a spravedlnost vůbec existují.
Protože když zničíte respekt k Ústavnímu soudu, tak už neexistuje žádný arbitr pro nikoho.
Zbyde jen hrubá síla a to, kdo umí hlasitěji křičet do zpráv.
Vláda se sice navenek tváří, že formálně respektuje soudní příkaz a akreditaci vyřídí, ale ve skutečnosti ten soud právě vytrhla i s kořeny a hodila ho do drtičky na odpad.
Takže až se vás někdo zeptá, proč tu nic nefunguje nebo proč se nám všichni venku smějou, vzpomeňte si na dnešek.
Jsme země, kde ministr zahraničí radši vyhlásí mediální válku vlastním státním institucím a mluví o převratech, než aby prostě přiznal, že se choval jako malej fakan, co nechce půjčit hračku.
Takže já už jdu fakt spát.
A vy si radši běžte zkontrolovat, jestli vám v předsíni náhodou nezačíná ústavní puč.
Dobrou noc.