Manipulátoři.cz
Po sociálních sítích se znovu šíří dlouhý text, který začíná varováním před digitalizací dokladů a pokračuje tvrzením, že USA a „Anglosasové“ zmanipulovali Evropu a vehnali Rusko a Ukrajinu do války.
V některých příspěvcích je text podepsán jako údajný výrok režiséra Jiřího Stracha, jinde už se sdílí opatrnější formulace „ať to napsal, kdo chtěl“.
To je typický posun u řetězových dezinformací: když se prokáže falešné autorství, začne se tvrdit, že „na autorovi přece nezáleží“.
Na autorovi ale záleží.
Demagog už v roce 2024 upozornil, že jde o smyšlený citát a že Jiří Strach tato slova neřekl; podle Demagogu se text šířil samostatně už od jara 2022 a jméno režiséra k němu bylo připojeno až později.
Na falešné připisování textu Jiřímu Strachovi jsme ještě před Demagogem upozornili my a později i Novinky v pořadu Řetězák, podle nichž se jméno režiséra zneužívá opakovaně u řetězových zpráv kritizujících USA, Ukrajinu a digitalizaci.
První část textu straší představou, že kvůli digitální občance, řidičáku nebo technickému průkazu už lidé nebudou mít doma žádný papírový doklad a že „kdo se znelíbí, bude digitálně vymazán“.
To je zavádějící.
Aplikace eDoklady je digitální stejnopis občanského průkazu v mobilu, nikoli zrušení fyzické občanky.
Digitální a informační agentura uvádí, že pro používání eDokladů je potřeba mimo jiné platný fyzický doklad.
Jinými slovy: eDoklady jsou doplněk ke stávající evidenci a plastové občance, ne mechanismus, kterým by se občan „přestal fyzicky evidovat“.
Podobně je zkreslené tvrzení o řidičském a technickém průkazu.
Od 1. ledna 2024 řidiči s českými doklady na území ČR nemusí při kontrole předkládat kartičku řidičského průkazu ani malé osvědčení o registraci vozidla; policie si údaje ověří v registrech.
Stále však platí povinnost prokázat totožnost a při cestě do zahraničí fyzické doklady potřebujete.
Ministerstvo dopravy také vysvětluje, že u vozidel se přešlo z dvou dokladů na jeden a úplné technické údaje jsou vedeny v registru, nikoli že by stát „zrušil existenci vozidla“ útokem na občana.
Je pravda, že digitalizace státu přináší kybernetická rizika.
Není pravda, že z toho logicky plyne scénář „jeden hackerský útok a celá země se sesype“.
NÚKIB například u roku 2024 evidoval rekordních 268 kybernetických incidentů, z nichž velkou část tvořily DDoS útoky; zároveň uvedl, že tyto škodlivé aktivity nezpůsobily dopady nad rámec krátkodobé nedostupnosti napadených webů.
To rizika nezlehčuje, ale vrací debatu do reality: kyberbezpečnost je důvod pro investice, zálohování a krizové postupy, ne důkaz konspiračního plánu na „digitální vymazávání“ lidí.
Druhá část textu přechází od digitalizace k válce na Ukrajině a opakuje starý proruský narativ, že válku ve skutečnosti vyvolaly USA a Západ.
Jenže mezinárodní fakta jsou opačná.
Valné shromáždění OSN už 2. března 2022 přijalo rezoluci nazvanou „Agrese proti Ukrajině“, v níž odmítlo ruskou invazi a požadovalo, aby Rusko stáhlo své síly z ukrajinského území.
Evropský parlament už v březnu 2014 odsoudil ruskou invazi na Krym jako akt agrese.
Text také podsouvá, že česká nebo evropská pomoc Ukrajině znamená „účast ve válce“.
To je další zkratka.
NATO uvádí, že pomoc Ukrajině směřuje k podpoře jejího práva na sebeobranu podle Charty OSN a že samotná koordinace a poskytování pomoci z členských států nedělá z NATO stranu konfliktu.
Právní debata o mezích pomoci existuje, ale tvrzení „posíláme zbraně, tedy jsme účastníkem války“ je přinejmenším hrubě zjednodušené.
Manipulativní je i přirovnání současné západní společnosti k předválečnému Německu a tvrzení, že z Rusů se stala „lovná zvěř jako ze Židů“.
Taková analogie relativizuje nacistické pronásledování Židů a odvádí pozornost od konkrétní odpovědnosti ruského státu za invazi.
Kritika Putinova režimu, sankce proti ruskému státu, omezení účasti ruských sportovců nebo bezpečnostní opatření vůči osobám napojeným na ruské instituce nejsou totéž co rasová perzekuce obyvatelstva nacistickým režimem.
Směšování těchto jevů je emocionální manipulace, ne historická analýza.
Závěr je tedy dvojí.
Zaprvé, text je falešně připisován Jiřímu Strachovi, což už dříve doložili fact-checkeři i média.
Zadruhé, i kdybychom autorství úplně odložili, samotný obsah stojí na zavádějících tvrzeních: digitalizace dokladů neruší fyzickou identitu občana, kybernetická rizika nejsou důkazem totalitního plánu, Rusko nebylo k invazi „doženáno“ Západem a vojenská pomoc napadené Ukrajině není totéž co rozpoutání války.
Verdikt:
Text je manipulativní a nepravdivě připisovaný Jiřímu Strachovi.
Kombinuje falešnou autoritu známé osobnosti, strašení digitalizací a proruské převracení odpovědnosti za válku na Ukrajině.