Ondri Kolin
Zklamání ano. Panika ne.
✍️ Autor: Ondri Kolin
Pod příspěvky o senátních volbách je v posledních dnech slyšet únava.
Řada lidí z opozičního tábora píše totéž: zase se nedokázali domluvit, jdou proti sobě, a tím to celé usnadňují druhé straně.
To zklamání je pochopitelné a nechci ho zlehčovat.
Stojí ale za to podívat se, co na to říkají čísla a co říkají sami opoziční politici — protože obraz je složitější, než jak zní ten první povzdech.
Začnu tím, co ten pocit potvrzuje.
Není to jen nálada davu.
Sám předseda ODS Martin Kupka už v červnu veřejně varoval, že v řadě obvodů se opozice může vzájemně vybít a místy se podle něj „řítí do tragédie”. Předseda senátorského klubu Zdeněk Nytra to na lednovém sněmu řekl ještě tvrději: pokud budou muset lidé ve druhém kole volit mezi dvěma kandidáty z opačné části spektra, selhali všichni.
Takže ano — obava je namístě a mají ji i ti nahoře, ne jen komentující pod příspěvky.
A teď to, co se v tom prvním povzdechu ztrácí.
Když se srovná celý obraz, opozice na tom není hůř než koalice — je na tom lépe.
Analýza iROZHLASu to shrnuje jasně: opozičním stranám se pro Senát podařilo dohodnout se ve většině obvodů, zatímco vládní pokus o společný postup selhal ještě výrazněji.
ANO se k menším partnerům otočilo zády, SPD jde do voleb samo a teprve shání posledního kandidáta.
Tříštění, které se vyčítá opozici, je na vládní straně větší, jen se o něm míň mluví.
A pak je tu matematika, kterou přeříkal sám Nytra a která je pro celý ten strach o „usnadnění Babišovi” střízlivým chladičem.
Klub ANO má dnes patnáct senátorů a obhajuje jediné křeslo.
Vládní strany dohromady mají v Senátu jen patnáct z jednaosmdesáti.
Opozice tedy nehájí těsnou výhodu, ale drtivou převahu.
Může v jednotlivých obvodech ztrácet — a ve zhruba čtvrtině z nich jí vzájemné souboje reálně škodí — ale koalice by musela vyhrát skoro všechno, aby ten poměr vůbec citelně nahnula.
Takže obojí je pravda naráz.
Rozdrobenost v části obvodů je skutečná chyba a zklamání příznivců má svůj důvod.
Zároveň to není zhroucení a rozhodně to není tak, že by se opozice tříštila víc než vláda.
Je dobré ptát se, proč se politici nedokázali domluvit všude.
Ale ptejme se férově obou stran — ne jen té, které zrovna fandíme nebo nefandíme.
Až příště uslyšíte, že „opozice to dělá druhé straně lehčí”, zkuste doplnit druhou polovinu otázky: a co ta druhá strana — dělá to sama sobě těžší, nebo lehčí?
Zajímalo by mě, jak to vidíte vy.