Matěj Hollan
Pokud někoho považuju za svého mentora, je to Milan Uhde
A tento rozhovor je ukázkový, proč.
Milan Uhde je fenomén českého divadelnictví, kultury a politiky.
Byl prvním předsedou Poslanecké sněmovny České republiky.
Funkce, kterou dnes má Okamura.
K tomu, co dělá a říká, má sakra silný mandát.
Narodil se v roce 36.
Jeho matka byla Židovka.
Unikli koncentráku.
Značná část jeho rodiny ale ne.
Německá část rodiny byla v divokém odsunu.
Byl charista.
Málokdo jiný má takový mandát pozvat sem Sudetoněmecké krajanské sdružení a když mě požádal o to, abych se, spolu s dalšími, připojil, velice rád jsem to udělal.
Pan Uhde bedlivě sleduje celou mou politickou kariéru, zejména, co se týče kulturní a kulturně-diplomatické oblasti a opakovaně mi vyjadřoval veřejně podporu.
Vážil jsem si toho jako máločeho.
Potěšilo mě, když jsme zaráz vstupovali na schůzi do Německého kulturního spolku region Brno, který patří pod německé Ministerstvo vnitra, jehož ministr na Sněm přijede.
Byl jsem u přijetí za člena spolku o 50 let mladší - a přesto se jevilo, že nejmladší duchem je ze všech právě Uhde.
Rozhovory s ním jsou vždy neuvěřitelně nabíjející.
Jeho schopnost argumentace je mimořádná a když mluví, je to výuka rétoriky.
Tento rozhovor to dokazuje:
"Osmdesáté výročí podle mne volalo po otevřeném vyslovení toho, co dosud plně vysloveno nebylo, tedy po pozvání a navázání přímého rozhovoru na naší půdě.
Na půdě německé už rozhovory probíhaly a podíleli se na nich i členové vlády.
S omluvou přišli nejen prezident Havel, ale i premiér Nečas.
Proto jsem před rokem poslal padesáti pěti spisovatelům, hercům, pedagogům a dalším přátelům a známým návrh pozvání pro Sudetoněmecké krajské sdružení.
Dospěl jsem k tomu na okraj našeho každoročního česko-německého symposia věnovaného literatuře."
"Brno bylo ovšem také dějištěm agresivních projevů některých brněnských Němců.
Viděl jsem to na vlastní oči stejně jako poválečné řádění rudých gardistů.
Hodně z toho zpracovali historici i spisovatelé. Brno je podle mne zvlášť disponováno pro vzájemné rozhovory na minulé téma a pro jeho současné všestranné hodnocení."
"Maminka byla Židovka a unikli jsme transportu do Terezína pouze díky právnické kličce.
Viděl jsem, jak dědeček s babičkou zmizeli z mého života, skončili v koncentračním táboře Riga, ale viděl jsem také osud tety, tatínkovy starší sestry, která si v roce 1924 vzala brněnského Němce a ten ji tuším v roce 1929 v rámci klíčového sčítání lidu přihlásil jako Němku.
Po celou dobu okupace se oba třásli strachem z německých soukmenovců, tetu hned v roce 1940 někdo udal zaprvé proto, že nenosí dirndl, zadruhé že nevaří eintopf.
Obojí byla závazná charakteristika tehdejší řádné německé ženy, führer to veřejně řekl.
Zatřetí se stýkala s židovskou švagrovou, totiž s mou maminkou.
S naší rodinou přerušili styky.
Jejich jediná vina přitom byl strach.
Mému otci ze strachu vzkázali, aby se rozvedl, protože maminka a já koncentráku neujdeme a mohl by zachránit aspoň sebe.
Po válce v roce 1945 museli do divokého odsunu, bratranec o rok starší než já byl nemocný, měl vysokou horečku, teta ho vlekla a ještě hůř na tom byl strýc Karel, invalida z první světové války, kterého rudí gardisté zmlátili do bezvědomí.
Nikdy se nevzpamatoval a choval se jako duševně nesamostatný.
Prožíval jsem osudy obou rodin jako dramatické, protože maminka advokátka oplatila švagrové „dobrou radu“ a po válce jí doporučila, ať se s těžce postiženým manželem rozvede, že tak vyvázne z odsunu.
Teprve po deseti letech se obě ženy sešly, pověděly si, čím prošly, objaly se a dlouho plakaly."
"Už při první přímé prezidentské volbě, kdy byl na Hrad zvolen Miloš Zeman, sehrál svou úlohu novinový inzerát, v němž se uvádělo, že protikandidát Karel Schwarzenberg vrátí do naší republiky sudetské Němce, po svém vítězství jim dá zpět majetek a příležitost ovlivňovat zdejší život.
Podle některých politických komentátorů ten inzerát sehrál při volbě rozhodující roli.
Zřejmě jsou tu stále lidé, kteří trvale záporný vztah k dnešním „sudeťákům“ odmění svými hlasy.
Proto bouře ve sněmovně, kde znějí dokonce i protiněmecké tóny.
Vždyť do Brna se chystají předseda bavorské vlády a spolkový ministr vnitra.
Podezírají je paní poslankyně a páni poslanci, že přijíždějí zaštítit překreslování dějin a jiné, ještě horší nepravosti?"
"Jsem toho názoru, že kdyby nebylo tak silně kladeného politického důrazu, proběhla by návštěva a sjezd v Brně klidně.
Stále si myslím, že jde o námět k rozhovoru mezi těmi z obou stran, kteří mají o takový rozhovor zájem.
Věřím a doufám, že z něho vzejde veřejný užitek a posílí česko-německé vztahy.
Bouře je podle mého názoru umělá.
Pobouření mluvčí se dovolávají minulosti.
Václav Klaus, jehož texty čtu vždy s vážným zaujetím, označil žel smíření za falešné slovo: nikomu jsme neublížili, nezahájili válku, nikoho nepřepadli.
To je pohled z let těsně poválečných.
Ani jako desítiletý kluk jsem však neměl pocit, že jsme my Češi nevinní téměř andělsky.
Viděl jsem v Brně leccos, co tomu odporovalo."
"Bez hlasů hnutí ANO by se sudetoněmecký bod nedostal na pořad sněmovny.
To znamená, že hnutí ANO se za útočně zaměřenou atmosféru postavilo a staví.
Premiér Babiš se nakonec vyjádřil, že brněnská iniciativa a konání sjezdu je nešťastné.
Rozpravy ve sněmovně se zatím neúčastnil a od jejích útočných tónů se nedistancoval.
Přijal tedy fakticky spoluodpovědnost za průběh a výsledek jednání.
Přitom z vystoupení některých poslanců hnutí ANO soudím, že agresivní vyhrocení nesdílejí.
Přesto to vypadá, že budou všichni pro sedmibodové usnesení hlasovat, protože je k tomu zavázala přípravná koaliční dohoda."
"Ministr zahraničí Macinka vytyčil vizi Brna v plamenech.
Doufám, že se nenaplní.
Bylo by velmi dobré, kdyby veřejnost rozpoznala, že chování a vystupování německých hostů, respektive jejich představitelů, odpovídá vzájemnému česko-německému pochopení, smíru a přátelství, jak o nich vypovídá Deklarace přijatá před lety."
https://zpravy.aktualne.cz/.../r~aaa29656275ff6df1635a0c...