Pozemní síly AČR
Jsou věci, které na první pohled nevypadají hrdinsky.
Třeba polní lopatka.
Vedle dronů, termovizí a moderních zbraňových systémů působí skoro legračně.
A přitom jde o jeden z nejpoctivějších nástrojů, jaké kdy voják dostal do ruky.
Obvykle tu mluvíme o hi-tech výzbroji a taktice, pojďme si proto pro jednou představit nestárnoucí klasiku!
Pokud nastoupíte do armády a dostanete se do vojenské akademie, jednou z nafasovaných věcí je polní lopatka.
Vaší první reakcí bude úšklebek, protože osahaná dřevěná násada a omlácená železná čepel vypadají spíš jako rekvizita z muzea než jako vážně míněná výbava vojáka ve 21. století.
Ale klid, on vás ten úsměv přejde, až s ní budete o pár dní později vleže za křiku instruktora zuřivě kopat do kamenité hlíny a snažit se za šedesát minut vykopat díru dost velkou na to, abyste se do ní vešli celí.
A pak si to vyzkoušíte ještě asi pětkrát.
Tuhle věc budete na konci "vojny" zaručeně nenávidět.
Okop pro ležícího střelce - jak se tato disciplína jmenuje - není jen snaha zamazat rekruta potem a hlínou, jak by se mohlo zdát.
Má velmi dobrý důvod.
I v dnešní době poskytuje díra v hlíně dobrou balistickou ochranu.
A jak ukazují zákopy v současných konfliktech, i s riziky dronů nad hlavami je to často jediná možnost, jak se aspoň trochu krýt.
Lopatka vám může zachránit život.
Polní lopatka se přitom ve výzbroji vojáků začala objevovat už na konci 19. století.
Nutnost z ní ale udělaly poziční války 1. světové války.
Zastavit postup nepřítele prostě často jinak nešlo.
Recept byl jednoduchý: nejprve vykopat základní okop pro ležícího střelce a postupně si ho zvelebovat tak, aby se v něm dalo sedět, stát a nakonec aby se propojil s okopy dalších vojáků poblíž.
Z prohlubně v zemi vznikly zákopy, které se později opevňovaly výdřevou, plechem i betonem.
Trauma ze zákopů první světové vedlo všechny budoucí generály k tomu, aby se snažili zákopům vyhnout.
I tak ale občas nebylo zbytí, a tak kopání okopů zažili vojáci v prakticky všech následujících konfliktech až dodnes.
A pokud vás nepřesvědčilo o respektu k polní lopatce ani tohle, doplníme, že nejde jen o pracovní nástroj.
Polní lopatka je i zbraň.
Její hmotnost a ostré hrany z ní činí i improvizovanou sekeru pro boj zblízka.
A věřte tomu, že zažít takový boj opravdu není nic hezkého.
Přejme si, ať nám lopatky zůstanou už navždy jen jako nástroj zahrádkářů.
Hezkou neděli!