Velmi často v pečlivě nachystaných PR videích Andreje Babiše slýcháme, že právě on říká pravdu, že právě on informuje správně a všichni ostatní lžou nebo nerozumí realitě.
Tato rétorika není nová.
Naopak, je typickým znakem manipulativní komunikace, která se v historii opakovaně objevovala u autoritářských vůdců.
Stojí na jednoduchém principu vytvoření obrazu jediného nositele pravdy a zpochybnit všechny ostatní.
Psychologicky je to několik známých mechanismů ve formě černobílého vidění světa (buď jsi se mnou, nebo proti mně), apelů na emoce místo faktů.
Vidíme také zjednodušování složité reality či dehonestaci oponentů místo věcné diskuse.
Takový styl komunikace posiluje tzv. kult osobnosti, tedy stav, kdy je jeden člověk vnímán jako neomylný, kompetentní ve všem a zároveň jediný, kdo to myslí dobře…
Ale demokratický systém stojí především na na diskusi, na střetu názorů, na odpovědnosti a kontrole moci a také na schopnosti rozlišovat mezi fakty, názory a manipulací.
Není to jednoduché.
Demokracie je náročnější než slepá víra v jednoho silného lídra.
Avšak právě proto nám zaručuje svobodu, a to nejen slova, ale i myšlení.
Není náhoda, že podobnou manipulativní rétoriku vyhledávají lidé, kteří mají přirozenou potřebu jistoty a jednoduchých odpovědí.
Psychologie tomu říká externalizace odpovědnosti, neboli tendenci přenášet rozhodování na někoho jiného.
Je to lidské a pochopitelné, ale zároveň nebezpečné, pokud se z toho stane vzorec.
Dalším faktorem je kognitivní zkreslení, kdy máme tendenci věřit tomu, co potvrzuje naše přesvědčení.
Opakované tvrzení začneme vnímat jako pravdu (tzv. iluze pravdy…)
A k tomu silná emoce přehluší racionální úsudek.
Proto je klíčové jediné…vzdělání a ochota přemýšlet, schopnost ptát se a ověřovat informace a odvahu nést vlastní odpovědnost za svůj názor.
Jen tak budeme odolnější vůči hlasitým výkřikům a jednoduchým slibům.
Protože pravda v demokracii nikdy nepatří jednomu člověku…