Ondřej Bednář
Přijde ti divný, že se tví známí zbláznili?
Že věří totálním nesmyslům a obdivujou osoby, ze kterých se tobě zvedá kufr?
Říkáš si: ty musej žít v jiným vesmíru!
Tak tos na to káp.
Žijou v jiným akvárku.
Doba, kdy všichni (nebo alespoň většina) koukali večer na stejnej seriál a ráno si o něm mohli popovídat, je dávno pryč.
Pestrost je bezva, jenže každej kmen potřebuje sdílený příběhy, jinak se rozpadne.
Expert ti ta akvárka položí vedle sebe a občas se tváří, že jsou to prostě jen různý akvárka.
Jenomže jestli chceš vidět liberála a fašistu jako dva srovnatelný zájemce o politiku; špičkovýho vědce a konspiračního influencera jako dva srovnatelný zájemce o poznání; tak to si můžeš pozvat na večeři kanibala a tvrdit, že má jen jiný gastronomický styl než ty.
Tomáš Dvořák píše:
"DEZINOFRMACE ANEB 10 MILIÓNŮ AKVÁREK.
Pokaždý, když jsem se v minulosti pokoušel někomu vysvětlit, jak velkej problém jsou dezinformace na sociálních sítích, narazil jsem na letitou pravdu: vlastní zkušenost je zkrátka nepřenositelná.
Ale vezmu to nejdřív z jinýho konce: Představte si, že někomu vysvětlujete, že u vás doma hořelo.
Ten člověk se podívá okolo sebe, vidí, že u něj doma je všechno v cajku, zamračí se a řekne: „No nevím.
Mně to přijde trochu přehnaný, nemyslíš?“
Je ta reakce úplně mimo?
Přesně takhle ale vypadá debata o sociálních sítích.
Vy řeknete: „Facebook, TikTok i další sítě systematicky tlačí lidem emoce, strach, vztek, nenávist a konspirační výklady světa, vedou k nebezpečný radikalizaci nemalý části populace a příklonu k dezinformačním narativům režimů, které nás chtějí ovládnout nebo zničit.“
A druhej vám odpoví: „To přece není pravda.
Mně se tam ukazují hlavně fotky ze školky, běžecký boty a recept na cuketový placky."
Což je samozřejmě pravda.
Ale zároveň to vůbec nic neznamená.
Protože problém sociálních sítí je totiž mimo jiný v tom, že neexistuje JEDNA sociální síť.
Každej z nás má ve skutečnosti vlastní sociální síť.
Vlastní Facebook, vlastní TikTok, vlastní YouTube.
Zkrátka vlastní realitu, kterou mu algoritmus průběžně strká pod nos a neustále na míru přizpůsobuje.
Místo jednoho internetu máme v Česku deset miliónů akvárek, kde si každej sám plaveme a cinkáme o skla přátel a rodiny, co si vegetujou v akvárcích vedle.
A každýho z nás krmí jinejma, na míru šitejma granulema.
Někdo otevře feed a vidí fotky z dovolený, děti kamarádů, legrační psy a vtipy od Kemela.
Někdo jinej otevře stejnou aplikaci ve stejnou chvíli... a během pěti minut se dozví, že Brusel zakáže rohlíky, migranti si nárokujou jeho byt, počasí řídí tajná laboratoř a prezident Pavel je ve skutečnosti ještěrka.
Ta zkušenost je nepřenositelná.
Dokud neuvidíte na vlastní oči, jak vypadá feed nově založenýho, málo aktivního nebo jinak hodnotově nastavenýho profilu, můžete snadno podlehnout iluzi, že bití na poplach a snaha o hašení požáru je zbytečně hysterická reakce na něco, co není tak velkej problém, jak se tvrdí.
Vždyť to sami vidíte!
A ještě horší situace je u těch, v jejichž moci je s tím reálně něco udělat.
Politici, úředníci, manažeři, členové rad, lidé v institucích.
To jsou lidi, který sociální sítě prakticky vůbec nepoužívaj.
Nebo je používaj tak, že jednou za tři tejdny prásknou na LinkedIn fotku z konference, poděkujou za inspirativní setkání a jdou zas pryč.
Což není používání sociálních sítí v tom smyslu, jak ho známe.
Většina lidí na rozhodovacích pozicích má svoje agentury a ghost writery (vím to, taky to v práci dělám) a jejich jedinej skutečnej kontakt se sociální sítí je často zprostředkovanej - jednou za měsíc v reportu, kde se dozví, kolik sledujících jim přibylo a jak moc lidi lajkovali "jejich" příspěvky.
Tyhle lidi pak seděj u kulatýho stolu někde na výboru a debatujou o online prostoru.
Mluví o pluralitě názorů, nutnosti svobody projevu a mediální gramotnosti.
A všechno to zní krásně.
Jenomže oni často netuší, co která sociální síť je, natož jak funguje.
Myslí si, že je to nějaká stránka na internetu, kde spousta lidí diskutuje o všem možným.
Takoví spoluzaci.cz, jen trochu větší.
Něco jako algoritmy, to už je nad jejich chápání.
A pak jejich asistent dá na Facebook fotku z jednání a dostane třicet lajků, zatímco o tři příspěvky pod tím běží video, ve kterým idiot s nedokončenou základkou vysvětluje, že očkování způsobuje chlupatění rukou.
A má 27 tisíc sdílení.
A aby toho nebylo málo, nejde jen o samotný sociální sítě.
Personalizaci obsahu dneska jedou i média, který pořád vnímáme jako „kvalitní zdroje“.
Deníky a zpravodajský servery dynamicky mění titulky, perexy, náhledový fotky nebo celý popisky pro sociální sítě.
Testujou, co funguje.
Optimalizujou.
A tak jeden člověk vidí titulek: „Vláda představila nový návrh zákona o regulaci hazardu.“, zatímco druhej člověk vidí u stejnýho článku: „Další rána pro peněženky Čechů z pera vlády.“
První člověk dostane informaci.
Druhej dostane emoci.
Přitom ta emoce je často to jediný, co si člověk z příspěvků na sociální síti odnese.
A my se pořád tváříme, že debata probíhá nad stejným textem, stejnou zkušeností a stejným veřejným prostorem - ale neprobíhá.
Je proto v první řadě potřeba si přiznat, že velká část manipulace už dneska nevypadá jako jeden plakát na zdi, kterej vidí všichni, co jdou kolem.
Nevypadá jako jeden projev na náměstí nebo článek v novinách, kterej si můžeme vystřihnout a ukázat ho sousedovi.
Vypadá jako nekonečný množství drobnejch střípků obsahu: Jinej titulek, jinej obrázek., jinej komentář zobrazenej nahoře, jinej influence, jinej kontext.
A na konci toho všeho je jiná verze virtuální reality, ušitá člověku tak přesně na míru, že si ani nevšimne, že se od tý skutečné v lecčem liší.
A pak přijde někdo, kdo žádnou dezinformaci nikdy neviděl, protože jeho feed je plnej sluníčka a pečení dortů, a řekne: „Já myslím, že lidi by měli hlavně používat zdravej rozum.“
Což je super rada.
Asi jako říct člověku, co se ztratil v labyrintu, že by měl prostě jít ven.
Ale co s tím?
Podle mě je naprostá nezbytnost, aby se o tom neustále mluvilo.
Aby si novináři dali tu práci pochopit, v čem je problém a jak to funguje, a dokázali tuhle zkušenost zprostředkovat dalším.
Na konkrétních příkladech, na datech.
Jinak za chvíli nebude společnost rozdělená jenom na půlky.
Ale na tisíce nebo stovky tisíc skupinek, co si nebudou umět přijít na jméno.
-----
Fotka: Dezinformace, kterou vytvořil a pomocí svých falešných účtů momentálně šíří bývalý estébák a spolupracovník ANO Petr Markvart alias Peťulína Markvartová, Jsem Zděšena a další neexistující osoby."