Tomáš Dvořák
Proč tolik lidí miluje fotbal?
Protože je to jediná příležitost, kdy si může několik tisíc lidí zakřičet na dvaadvacet milionářů: „Makej, ty nulo!“
Tenhle starší vtípek má jedinou vadu na kráse: Už dávno není fotbal jediná příležitost. Máme totiž Facebook. A tam vidíme dnes a denně to samý v násobně větším objemu.
Člověk, co by při osobním setkání s prezidentem maximálně šoupal nohama, koukal do země a možná ze sebe vydoloval stydlivý „dobrý den“, mu pod fotkou na sítích bez váhání napíše: „Ty šašku, táhni do p*dele.“
Pak spokojeně odloží telefon a jde si otevřít dalšího lahváče.
Dneska se opět postavil mocnejm. Je to hrdina! Úplnej Don Kokot. ❤
Ten pocit uspokojení musí bejt extatickej. Na chvíli získal pocit, že někoho stáhnul na svojí úroveň, nebo dokonce pod sebe, aniž by se sám musel kamkoliv vydrápat.
Nemusel nic umět, nic dokázat, nic vědět.
Stačilo si za pár stovek koupit připojení k internetu a vyhrabat některej mindrák - něco, co ho v životě sere. Adresát se pak najde snadno. A čím vyšší má adresát takovýho hněvu postavení, tím líp.
Na tom stadionu to ještě trochu dává smysl.
Ten, člověk, co tam s kelímkem piva a šálou vulgárně ječí a "koučuje" celej tým, alespoň reálně má podíl na těch vydělanejch miliónech sportovců dole na trávníku. Na sítích byste podobnej přímej vztah hledali jen stěží.
A protože už vidím ty komentáře o tom, že "kritizovat mocný je přece správný", tak radši předem vypíchnu, že tohle není obhajoba nedotknutelnosti moci. Nikdo - a zejména - prezident nemá nárok na ochranu před kritikou. Klidně ať na něm nenechaj suchou nit, ať si z něj lidi dělají legraci a sypou na něj v debatách nepříjemný otázky, ale plácnout do komentáře „ty čů*áku“ je politická kritika zhruba tolik, jako je hlasitý říhnutí příspěvek do debaty o gastronomii.
Na sociálních sítích se nám zkrátka rozmohla zvláštní představa odvahy. Měří se tím, co si člověk dovolí napsat někomu, kdo před ním fyzicky nestojí. A čím menší je šance, že se dotyčnýmu bude muset podívat do očí, tím větší je hrdina.
Na stadionu vás od hřiště dělí plot, na Facebooku displej.
A za obojím je celkem snadný zapomenout, že to, že si můžete na někoho zakřičet „makej, ty nulo“ ještě neznamená, že výsledek zápasu je 1:0 pro vás.