Pavel Korec
Psychologické operace šly eliminovat, hoaxy a dezinformace vyvrátit.
V poslední době jsem si všiml několika otázek na téma hoaxů, dezinformací a nepřátelských informačních či psychologických operací.
Autoři se ptají, zda proti nim vůbec bylo možné účinně působit.
Samozřejmě, že bylo!
Patří to ovšem k náročným a značně komplexním úlohám masové komunikace.
Svým způsobem je to dokonce jednodušší než přesvědčovat jednotlivce, který už podobnému působení podlehl.
Jenže na rozdíl od ad hoc reakcí, fact-checků a memů musí existovat strategie, analytika a průběžné měření účinnosti.
Zásadní je přesně určit cílové skupiny a pochopit, proč právě na ně určitý typ komunikace funguje.
A oč jde nepříteli.
To, co dnes mnozí dělají, je především posilování přesvědčení uvnitř už přesvědčené sociální bubliny: vysvětlují souvislosti, doplňují znalosti a informace, zvyšují odolnost vůči manipulaci.
To není špatně a svůj význam to má.
Přesah k lidem, kteří už zapadli do nepřátelského informačního prostředí, je ale většinou malý.
U nich totiž problém nespočívá jen v nedostatku správných informací.
Vstupují do něj důvěra, identita, sociální okolí, emoce, opakování, způsob života i zdroje, ze kterých člověk dlouhodobě čerpá.
Proto nestačí vyvrátit jednotlivý hoax, nebo otrávený zdroj.
Je nutné porozumět celému systému, ve kterém mu začal dávat smysl.
Proč věřím, že to jde?
Několikrát jsem pracoval na komplexním projektu, který na první pohled vypadal skoro neřešitelně: jak přimět lidi, aby více preferovali kvalitní a zdravé potraviny.
Do problému vstupují peníze domácností, marketing, důvěra, letáky obchodních řetězců, kultura jídla, chuť, znalosti o potravinách, životní styl, obchodní zájmy, někdy i návykové nebo patologické chování.
Běžným způsobem, kterým pracují reklamní agentury, se podobná úloha řešit nedá.
A přece řešit jde.
Analýzou, hlubším pochopením tématu, měřením a kvalitní kreativní prací.
Ne persvazivním tlakem, ale jako nabídka toho, co je pro lidi skutečně výhodnější a prospěšnější.
Podobně obtížná je třeba otázka, jak přesvědčit rodiny z vyloučených lokalit, že jednou z cest z chudoby je podpora dětí ve vzdělávání a v touze něco dokázat. Považte, jak vzbudit takovou touhu, když většina vzdělaných lidí je těžce neurotická?
Stejně složitá jsou témata závislostí, obezity nebo jiného dlouhodobého rizikového chování.
Nikde neexistuje jedno kouzelné sdělení.
Existují bariéry, různé skupiny lidí, různé motivace a různá stadia vývoje problému.
Proto se musíme ptát, zkoušet, měřit, opravovat a znovu zkoušet.
Je to náročné.
Přesto se podobné změny (někdy někomu) podaří.
A pokud systém opravdu chce, lze úspěšné postupy analyzovat, zopakovat a rozšířit.
U dezinformací není důvod předpokládat něco zásadně jiného.
Způsob existuje, schází odvaha a vůle.