Psychologie Babišova voliče bez iluzí…

Stanislava Gabriel Waldštejn
 
Makáme a věříme, aneb psychologie Babišova voliče bez iluzí…
 
Když se potká volič Babiše a volič SPOLU, STANU nebo Pirátů, mluví dva zcela odlišné jazyky. 
 
Jeden hledá jistotu, druhý smysl. 
Jeden potřebuje mít pocit, že někdo pevně drží otěže ( on tady udělá pořádek!), druhý, že svět má pravidla a logiku. 
 
A právě na téhle hranici se česká společnost trhá.
 
Volič Babiše se většinou nedívá na politiku jako na systém rozhodování, ale jako na vztah. 
 
Vztah mezi těmi nahoře a námi dole. Když Babiš říká - Makáme, Postarám se o vás, Oni vám lžou - slyší v tom něco osobního. 
V jeho očích to není marketing, ale gesto solidarity. Cítí, že mu konečně někdo rozumí. 
 
Jeho víra není racionální ale emoční, téměř instinktivní. 
 
Když se ho zeptáte, proč volí Babiše, odpoví - Protože aspoň něco dělá.
Není to argument, je to pocit, rozhodují emoce, ne fakta. 
 
Proto  tento typ voliče s vážnou tváří tvrdí, že ho nikdo nezmanipuluje a přesto je zcela ovládán pocitem strachu, hněvu nebo vděčnosti.
Jeho svět je jednoduchý, protože složitost bolí. Výroky - Oni proti nám, Brusel nás dusí, novináři lžou.
 
Tyto věty fungují jako kotvy, které dávají chaosu tvar. 
 
Kdo to tomuto voliči vezme, ten mu bere jistotu. 
 
Každé racionální vysvětlení se v něm střetává s podvědomou emocí pocitu ohrožení. 
A když cítí ohrožení, reaguje útokem. Proto bývá tak ostrý v diskusích, agresivní na sítích, netolerantní k jinému názoru. 
 
Nechrání Babiše, chrání svoje přesvědčení, které mu drží vnitřní svět pohromadě.
 
Na druhé straně je volič, který Babiše odmítá. 
 
Věří v pravidla, vzdělání, argumenty. Nechce, aby politik hrál na city, chce, aby řídil stát podle zákonů a dat. 
Nerozumí, že racionální argument nefunguje tam, kde lidé už dávno ztratili víru v rozum.
 
A tak spolu žijí pomyslně  dva typy voličů v jedné zemi. 
 
Jeden reaguje ráciem, druhý emocí
Jeden věří, že svět lze vysvětlit, druhý, že svět lze jen přežít. 
 
Mezi nimi roste ticho, které už dávno není politické, ale psychologické. 
 
Babiš do něj vstoupil a naučil se v něm mluvit jazykem emocí a využil ho.
 
Lidská emoce je vždy silnější než racionalita. Jde to napříč všemi sociálními, společenskými vrstvami.
Volby jsou hlavně o emocích a na emoce útočí. 
Kdo je umí ve společnosti rozpoznat a zneužít či využít, ten vyhrává.
Je to hra.
 
Protože…když objevíte metodiku, víte kam zacílit…
 
Protože…
Dva tábory voličů spolu neumí mluvit. 
Jeden  vnímá, že se mu posmívají, druhý má pocit, že mluví do zdi. 
Babiš toho bravurně využívá.
 
Marketing tohle zná…
 
Čím více ho jedni nenávidí, tím více mu druzí věří. 
 
Protože každý výkřik proti němu v očích jeho voličů jen potvrzuje, že ten jejich je proti těm, co pohrdají obyčejnými lidmi. 
 
Nakonec se tu střetává ne levá a pravá, ale dva typy lidské psychiky
Jeden hledající ochranu, druhý hledající kontrolu nad svým životem. Oba jsou lidské. 
 
A oba by se mohly potkat někde uprostřed, kdyby se jeden přestal bát, že ho všichni podvedou, a druhý, že všichni ostatní jsou hloupější než on.
 
Pamatujte…
Politika a volby jsou o emocích. Nee, co se povede nebo nepovede…
 
A pokud se společnost nezačne orientovat, tak vždy bude volit rádoby ochránce a slibotechnu, které odpustí i když bude dělat …řekněme… neschopné kotrmelce…
 
A pamatujte… až se tyto dva typy voličů naučí navzájem poslouchat a mluvit spolu, pak populista ztratí svoji moc…
 
Je to o nás všech💁‍♀️😉