Slovenská historička Hana Kubátová vládne slovem.
Do jednoho odstavce (postu) dokáže vměstnat parametr, který ve veřejné debatě uniká a přitom je velmi důležitý:
„Veřejnoprávní média se často obhajují normativně („mají sloužit demokracii“), ale důležitější je to, co ukazují data. A ta jsou poměrně konzistentní, i když samozřejmě ne bez výhrad." „V zemích, kde jsou veřejnoprávní média silná a důvěryhodná, podle odborné literatury opakovaně pozorujeme několik věcí:
Lidé jsou lépe informovaní a lépe rozlišují mezi fakty a dezinformacemiDůvěra v média (a často i v instituce) je vyšší. Veřejná debata je méně závislá na konfliktech a méně polarizovaná! Volební účast bývá vyšší, zejména u těch, kteří by jinak politiku nesledovali.Dezinformace se šíří pomaleji a hůře pronikají mimo vlastní bubliny. „Není to náhoda. Veřejnoprávní média fungují na jiné logice než trh: nemusí za každou cenu maximalizovat pozornost."
Ten seznam je v podstatě a přeneseně několik procent HDP ročně, zároveň implikuje vyšší společenskou soudržnost i empatii a v konečném důsledku i vyšší vůli se společně bránit.Byť to není rozhodující záležitost, gamechanger, ale je to pevná součást jakési mozaiky, která by naši zemi posouvala jiným směrem, než kterým driftuje dnes.