Ondřej Langr
Sudeťáci jsou téma pro imbecily.
Neexistuje nic polepšenějšího než Němec.
Kdyby měl rusák desetinu německý polepšenosti, byl by z něj civilizovanej člověk.
Němci nás nijak neohrožují.
Sudetské Němce potkávám od malička.
Část mojí rodiny z babiččiny strany byla po válce vyhnaná do Rajchu.
Hned po revoluci sem začala jezdit plnými autobusy, aby mohli jednou ročně navštívit svůj rodný kraj.
Na všechny ty germánský strejdy a tety, co nám v ranných devadesátkách vozili Fantu a žvýkačky, vzpomínám s láskou.
Nikdy se k nám nechovali nijak arogantně ani povýšeně a poslouchat jejich lámanou češtinu bylo legrační.
Neuvěřitelnej bizár na těchhle zážitcích z dětství je, že moje rodina z dědovy strany pro změnu zase bojovala ve Svobodově armádě.
Jeden dědův bratr byl těžce raněný Dukle, druhý dědův bratr nepřežil německé bombardování.
Na Volyni si vyžrali všechny sračky bojů na východní frontě, doma v seníku schovávali malou židovku - objevit ji esesáci, vystříleli by celej barák.
Měli tisíc důvodů nenávidět Němce až do smrti.
Přesto se dokázali vídat, podat si ruce, mluvit spolu s úctou.
A to byli lidi, kteří si válku a její hnusy velmi osobně pamatovali.
Tak proč, do prdele, řešíme dědičnou vinu Němců, kteří už válku nezažili?
Je to jen odvádění pozornosti a vytváření dojmu neexistujícího ohrožení.
Primitivní pudy primitivních lidí.