Honza: Fakta vs. Dezinfo
Téma, které Jindřich Rajchl otevírá, není samo o sobě nesmyslné.
Odliv dividend z české ekonomiky je věc, o které se mluvit má.
Problém vidím hlavně v tom, že příspěvek vytváří velmi zjednodušený obraz, který neukazuje celou ekonomickou realitu.
Příspěvek pracuje s národně emotivním obrazem: česká práce, české bohatství, české ruce, západní firmy a peníze "vyvedené" pryč.
To může na první pohled znít jednoduše a srozumitelně, ale ekonomicky je to neúplný obraz.
A právě v tom je problém.
Obsah příspěvku může u lidí vytvořit mylný dojem, že zahraniční firmy z ČR pouze odčerpávají bohatství, aniž by do ekonomiky něco přinášely.
Ale takto jednoduché to rozhodně není.
Odliv dividend z ČR je zajisté téma k zamyšlení.
Podle České národní banky dosáhl stav přímých zahraničních investic v ČR ke konci roku 2024 hodnoty 5 382 miliard Kč a objem dividend vyplacených mateřským společnostem do zahraničí činil 359,7 miliardy Kč (Česká národní banka, 2025).
To je vysoké číslo.
Je legitimní se bavit o tom, jak zvýšit reinvestice v ČR, jak posílit domácí kapitál a jak dostat českou ekonomiku výš v hodnotovém řetězci.
Jenže číslo 613 miliard Kč neznamená, že celá tato částka prostě "utekla" z ČR.
Podle zveřejněných dat šlo o zisk zahraničně kontrolovaných firem v ČR, přičemž přibližně 238,5 miliardy Kč bylo reinvestováno zpět v české ekonomice.
To odpovídá 38,9% zisku (Zatloukal, 2026).
Jednoduše řečeno, část zisku odchází vlastníkům do zahraničí, ale část zároveň zůstává v ČR.
Pokud se veřejnosti ukáže jen velké číslo bez tohoto vysvětlení, vzniká informačně zavádějící obraz.
A tady je potřeba rozlišovat dvě věci.
Jedna věc je oprávněná debata o tom, jak motivovat firmy k vyšším reinvesticím v ČR.
Druhá věc je vytvářet dojem, že vyplacení zisku vlastníkovi je samo o sobě špatné.
Pokud firma v ČR podniká, zaměstnává lidi, platí daně, platí dodavatelům, nese podnikatelské riziko a po splnění zákonných povinností si vlastník vyplatí zisk, není to krádež.
To je běžné fungování podnikání.
Investor nevkládá kapitál proto, aby následně nemohl nakládat s výnosem.
Investice znamená riziko.
A výnos je odměna za toto riziko.
Stejný princip platí i v malém měřítku.
Člověk žijící v zahraničí může mít v ČR legální investici, ze které má výnos.
Pokud po splnění zákonných povinností tento výnos odchází na jeho účet v zahraničí, nejde o "krádež českého bohatství".
Jde o návratnost investice, kapitálu a rizika.
U velkých firem je princip stejný, pouze čísla jsou větší.
Zahraniční firmy navíc nejsou jen odliv dividend.
Podle Českého statistického úřadu vytvořily tuzemské podniky pod zahraniční kontrolou v roce 2023 přidanou hodnotu 1 556 331 milionů Kč a zaměstnávaly 1 097 826 pracujících osob (Český statistický úřad, 2025).
To znamená pracovní místa, mzdy, daně, dodavatelské řetězce, export, technologie, know-how a napojení na světové trhy.
Pokud tedy někdo ukáže jen šipku peněz směrem ven, ale nezmíní kapitál, pracovní místa, přidanou hodnotu, daně, export a reinvestice, nepopisuje celou ekonomickou realitu.
Popisuje pouze jednu její část.
Tím samozřejmě neříkám, že je všechno v pořádku.
Česká ekonomika má dlouhodobou slabinu v tom, že mnoho významných podniků je vlastněno ze zahraničí a velká část hodnoty odchází vlastníkům mimo ČR. To je legitimní problém.
ČR potřebuje silnější domácí kapitál, více firem s vyšší přidanou hodnotou, lepší podporu výzkumu, inovací, kapitálového trhu a růstu českých firem.
Podobným směrem jde i doporučení OECD, podle kterého ČR potřebuje posílit inovační kapacitu, podnikatelskou dynamiku, kapitálové trhy, startupový ekosystém a propojení firem s vědou (OECD, 2025a).
To je řešení.
Ne heslo o "zastavení odlivu".
ČR je malá, otevřená a exportně orientovaná ekonomika. OECD upozorňuje, že zvýšení obchodních bariér nebo dlouhodobější zpomalení u obchodních partnerů, zejména Německa, by negativně dopadlo právě na exportně orientovanou českou ekonomiku (OECD, 2025a).
To je zásadní bod.
Země, která výrazně závisí na exportu, dodavatelských řetězcích a zahraničním kapitálu, si nemůže dovolit dělat politiku ve stylu "všechno české musí zůstat doma".
V dnešním světě to tak nefunguje.
České firmy také chtějí prodávat do zahraničí.
Čeští podnikatelé mohou investovat v zahraničí.
Čeští vlastníci mohou pobírat zisky ze zahraničí.
A stejně tak zahraniční vlastníci mohou pobírat zisky z investic v ČR.
To není zrada národních zájmů.
To je otevřená ekonomika.
Další problém je právní stránka.
ČR je součástí EU a volný pohyb kapitálu patří mezi základní principy vnitřního trhu.
Článek 63 Smlouvy o fungování EU obecně zakazuje omezení pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy EU i mezi členskými státy a třetími zeměmi (EUR-Lex, n.d.).
Proto je potřeba být opatrný s formulacemi typu "zastavit odliv".
Politicky to zní jednoduše.
Právně a ekonomicky je to ale velmi problematické.
Zjednodušeně řečeno, stát může nastavovat daně, pravidla, kontrolu převodních cen, investiční pobídky, podporu výzkumu, infrastrukturu a podmínky pro podnikání.
Nemůže ale jen tak říct, že legální zisk vlastníka se nesmí přesunout do zahraničí, protože se to politicky nehodí.
To by byl zásah do důvěry investorů.
A důvěra je v ekonomice klíčová.
Investor sleduje stabilitu, právní jistotu, předvídatelnost, daně a možnost legálně nakládat se svým výnosem.
World Bank Group uvádí, že investice podporují růst, pracovní místa, produktivitu a příjmy.
Zahraniční investice navíc přinášejí technologie, manažerské zkušenosti, zapojení do dodavatelských řetězců a růst exportu (World Bank Group, n.d.).
Pokud stát začne vysílat signál, že investor je vítaný jen do chvíle, než začne vydělávat, potom se nemůžeme divit, že kapitál půjde jinam.
Podobně je potřeba se dívat na tvrzení o veřejných zakázkách pro české firmy.
Podpora domácích firem může být legitimní, pokud se dělá zákonně, například podporou malých a středních podniků, inovací, kvality, bezpečnosti dodavatelských řetězců nebo regionálního rozvoje.
Není ale možné jednoduše říct, že veřejné zakázky mají být pro "české firmy" jen podle původu vlastníka.
Veřejné zakázky musí respektovat principy rovného zacházení a zákazu diskriminace vůči dodavatelům (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, n.d.).
Což v podstatě znamená, že stát může podporovat kvalitu, bezpečnost, inovace a férovou soutěž.
Nemůže ale automaticky vylučovat nebo znevýhodňovat firmy jen proto, že nejsou "české".
Zajímavý je také bod o nízkých a stabilních daních po vzoru Irska.
Nízké a stabilní daně mohou být legitimní ekonomický nástroj.
Jenže Irsko je zároveň příklad velmi otevřené ekonomiky silně napojené na nadnárodní firmy.
OECD upozorňuje, že irské HDP je výrazně ovlivňováno sektory dominovanými nadnárodními firmami (OECD, 2025b).
Tedy používat Irsko jako vzor pro nízké daně a zároveň mluvit o opuštění ekonomického globalismu je vnitřně rozporné.
Irský model není uzavření před zahraničním kapitálem.
Naopak.
Je to dlouhodobé lákání zahraničního kapitálu do stabilního a předvídatelného prostředí.
Závěr je tedy jednoduchý.
- Ano, odliv dividend je skutečný ekonomický problém.
- Ano, Česko by mělo více podporovat reinvestice, domácí kapitál, české firmy, inovace a vyšší přidanou hodnotu.
- Ano, stát má řešit daňovou férovost, převodní ceny, podporu výzkumu, infrastrukturu a lepší podmínky pro domácí podnikání.
- Ale ne, zisk zahraničního investora není automaticky krádež.
- Ne, 613 miliard Kč neznamená, že celá částka jednoduše "utekla" z Česka.
- Ne, "zastavení odlivu" není jednoduché ani realistické řešení v prostředí Evropské unie.
- A ne, ekonomická suverenita se nebuduje tím, že začneme podezřívat každého investora, který si chce ponechat legální výnos ze své investice.
Skutečná ekonomická suverenita znamená silnější české firmy, vyšší produktivitu, kvalitní vzdělání, funkční stát, méně byrokracie, lepší infrastrukturu, kapitálový trh, výzkum, inovace a prostředí, kde se vyplatí investovat dlouhodobě.
To je složitější než jedno heslo na obrázku.
Ale také mnohem užitečnější.
Zdroje:
- Česká národní banka. (2025). Přímé zahraniční investice: 2024.
- Český statistický úřad. (2025). Statistika zahraničních afilací.
- EUR-Lex. (n.d.). Free movement of capital. Úřad pro publikace Evropské unie.
- OECD. (2025a). OECD Economic Surveys: Czechia 2025. OECD Publishing.
- OECD. (2025b). OECD Economic Surveys: Ireland 2025. OECD Publishing.
- Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. (n.d.). Zásady zadávání veřejných zakázek 2.
- World Bank Group. (n.d.). Investment climate.
- Zatloukal, J. (2026, June 30). Zahraniční firmy v Česku loni vydělaly 613 miliard. Většina peněz míří pryč. Seznam Zprávy.
#Fakta #Ekonomika #investice #ČeskáRepublika #EvropskáUnie #ČR #ČNB #ČSÚ #OECD #VeřejnéZakázky #Reinvestice #Export #Analýza #BezEmocí #FaktaMístoDojmů Jindřich Rajchl @followers