To, čemu dnes čelíme, není fašismus v klasické podobě

„To, čemu dnes čelíme, není fašismus v klasické podobě – nejde o centralizovanou ideologii ani jednotné hnutí s jasnou hierarchií, programem a vizí národního znovuzrození. Jde o fragmenty fašistického dědictví – dehumanizující jazyk, představy vnitřního nepřítele, legitimizace nerovnosti, touha po vládě silné ruky."

„Fašistické tendence dnes nemají podobu hnědých košil ani hákových křížů, prezentují se jako obrana svobody slova, boj proti cenzuře, ochrana tradic, antiwoke či antiglobalismus. Namísto otevřené ideologie pracují s emocemi a pocitem ohrožení – namísto programu nabízejí nepřítele."

„Všímejte si, když politici své oponenty vykreslují jako někoho, koho je třeba umlčet nebo odstranit. Jestli systematicky dehumanizují menšiny a jiné „nepřátelské“ skupiny nebo zpochybňují jejich nároky na stejná práva."

„Pozornost věnujte také tomu, zda se ve jménu vyššího morálního či národního zájmu nerozpadá princip univerzálního práva a rovnosti před zákonem."

„Když se demokracie mění na autokracii, typicky dochází k oslabování systému brzd a protiváh, ke koncentraci moci v rukou exekutivy a ke zpochybňování nezávislosti institucí"

„Zároveň sílí tlak na média i občanskou společnost a političtí oponenti jsou označováni za nepřátele, postupně delegitimizováni, někdy až dehumanizováni.

Tyto změny se obvykle nedějí náhle. Jsou postupné, často legální – v souladu se zákonem –, ale ve výsledku mění charakter režimu."

„Autoritářské režimy zpravidla nezačínají přímým zákazem nezávislých či kritických médií, ale jejich reorganizací. Stejně i nevládní organizace. Nejde o jejich zákaz ani kriminalizaci, ale o jejich systematickou delegitimizaci – stát je vykresluje jako cizí agenty, zločince, utlačuje je, snaží se je zastrašit."

„Nejdůležitější je neakceptovat porušování pravidel, ze kterého se postupně stává nová norma. Demokracie se obvykle nerozpadá kvůli jednomu dramatickému kroku – kolabuje ve chvíli, kdy si společnost zvykne na cynismus, selektivní uplatňování práva a dehumanizující jazyk."

„Nejde o to, abychom všichni byli hrdinové. Podstatné je zachovat si osobní integritu a nepřistoupit na to, co považujeme za nepřijatelné. Nepodléhat autocenzuře a nebát se otevřeně pojmenovat věci, které jsou nesprávné."

„Důležitá je také podpora nezávislých institucí – médií, občanských iniciativ, soudů… A to nejen symbolická, ale i praktická. Můžete si koupit předplatné a podpořit tak nezávislou žurnalistiku, účastnit se protestů, dobrovolnické činnosti…"

„Stejně důležité je převzít osobní odpovědnost za kulturu veřejné debaty – trvat na faktech, rozlišovat mezi názorem a lží, odmítat jazyk, který z oponenta dělá nepřítele."

Já tady tedy všechny zmiňované tendence vidím, stejně jako tu ale vidím nejsilnější občanskou společnost z nejvíce ohrožených zemí CZE, HU, SK.

Nicméně je evidentní, že jazyk trollů, botů a anonymních profilů sociálních sítích, nese všechny atributy fašismu, o nichž se zde mluví.