Honza: Fakta vs. Dezinfo
“Jak můžete věřit takovým nesmyslům?”
Tohle je podle mě jedna z největších chyb, které dnes lidé dělají při debatách o dezinformacích.
Ne proto, že by dezinformace nebyly nebezpečné.
Jsou.
Ale protože spousta lidí pořád nechápe, proč vlastně fungují.
Lidé, kteří sdílejí manipulace, konspirace nebo proruské narativy, nejsou automaticky hloupí.
Tak jednoduché to opravdu není.
A upřímně, tahle povýšená představa situaci jen zhoršuje.
Skutečný problém je často mnohem méně pohodlný.
- Psychický tlak.
- Ekonomická nejistota.
- Sociální izolace.
- Strach ze změn.
- Ztráta důvěry v instituce.
- Pocit, že člověka nikdo neposlouchá.
- Chaos.
- Přetížení informacemi.
A přesně v takovém prostředí propaganda funguje nejlépe.
Ne proto, že by nabízela pravdu.
Ale protože nabízí jednoduchost, emoce a viníka.
Člověk pod dlouhodobým stresem většinou nehledá složitou geopolitickou analýzu.
Hledá pocit jistoty, vysvětlení, někoho, kdo mu řekne, kdo za to může.
A tady přichází populisté, dezinformátoři a informační manipulátoři.
Ti většinou nenabízejí řešení. Nabízejí ten známý příběh:
“Za všechno může Brusel.”
“Za všechno mohou migranti.”
“Za všechno může NATO.”
“Za všechno může Ukrajina.”
“Za všechno mohou mainstreamová média.”
“Za všechno může systém.”
A lidský mozek má bohužel rád jednoduché příběhy.
Zvlášť ve chvíli, kdy je člověk unavený, frustrovaný nebo existenčně pod tlakem.
Politická psychologie dlouhodobě ukazuje, že emoce jako strach, vztek nebo pocit ohrožení výrazně ovlivňují schopnost kriticky vyhodnocovat informace a zvyšují náchylnost k manipulaci (Johansson-Nogués & Simanschi, 2023).
Propaganda totiž většinou nefunguje přes fakta.
Funguje přes emoce, identitu, opakování a pocit sounáležitosti.
A přesně to dlouhodobě využívá i ruská informační strategie.
Nejde jen o “přesvědčit” lidi.
Jde o vytvoření permanentního pocitu chaosu, nedůvěry a cynismu.
O pocit, že nikomu už nejde věřit, že všechno je lež, že demokracie je slabá, že “pravda je někde uprostřed.”
Jenže často není.
Mezi nejznámější příklady patří opakované narativy o tom, že Ukrajina provozuje tajné americké biologické laboratoře, že v Kyjevě vládnou “nacisté” nebo že Rusko bylo k invazi “donuceno” NATO.
Přestože byly tyto narativy opakovaně vyvráceny mezinárodními organizacemi, fact-checkery i bezpečnostními analytiky, stále se objevují na českých a slovenských sociálních sítích téměř denně (Johansson-Nogués & Simanschi, 2023).
A právě tady je důležitá jedna nepříjemná věc.
Lidé často nevěří dezinformacím proto, že by důkladně analyzovali fakta a došli k chybnému závěru.
Často jim věří proto, že ty informace emocionálně zapadají do jejich frustrace, identity nebo pocitu nespravedlnosti.
Výzkum realizovaný v Česku a na Slovensku zároveň ukazuje, že náchylnost k dezinformacím silně souvisí s nedůvěrou v instituce, frustrací z politiky, pocitem bezmoci a dlouhodobým informačním přetížením (Grygarová et al., 2025).
A sociální sítě tenhle systém doslova odměňují.
- Čím větší vztek.
- Čím větší šok.
- Čím větší jednoduchost.
- Tím větší dosah.
Komplexní realita prohrává proti desetisekundovému videu s dramatickou hudbou a velkým červeným nápisem.
A pak se stačí podívat do komentářů pod běžnými českými příspěvky.
Lidé, kteří byli ještě před pár lety normálně prozápadní, dnes opakují propagandistické narativy skoro slovo od slova.
Ne proto, že by se přes noc “zbláznili,” ale protože byli roky vystaveni prostředí postavenému na permanentním strachu, frustraci a informačním chaosu.
Tohle mimochodem není jen český problém.
Výzkumy ukazují, že podobné mechanismy fungují napříč střední Evropou, zejména v prostředí dlouhodobé nedůvěry vůči institucím a vysoké polarizace společnosti (Wenzel et al., 2024).
A právě proto si myslím, že boj proti dezinformacím nezačíná jen mazáním lží.
Začíná obnovou důvěry.
Kvalitním vzděláním.
Občanskou gramotností.
Psychickou stabilitou společnosti.
Schopností lidí ověřovat informace a zároveň zvládat vlastní emoce.
Protože člověk, který je permanentně vystrašený a naštvaný, je pro propagandu ideální cíl.
A propaganda to ví velmi dobře.
Další zdroje a delší rozbor:
Zdroje:
Johansson-Nogués, E., & Simanschi, E. (2023). Fabricating a war? Russian (dis)information on Ukraine. International Affairs, 99(5), 2015–2036. https://doi.org/10.1093/ia/iiad179
Grygarová, D., et al. (2025). Beliefs in Misinformation About COVID-19 and the Russian Invasion of Ukraine. JMIR Infodemiology.
Wenzel, M., Stasiuk-Krajewska, K., Macková, V., & Turková, K. (2024). The penetration of Russian disinformation related to the war in Ukraine: Evidence from Poland, the Czech Republic and Slovakia. (International Political Science Review.)
Bakir, V., & McStay, A. (2021). Fake News and The Economy of Emotions. Digital Journalism, 6(2), 154–175.
Pomerantsev, P. (2019). This Is Not Propaganda: Adventures in the War Against Reality. Faber & Faber.
Stanley, J. (2018). How Fascism Works: The Politics of Us and Them. Random House.
Snyder, T. (2018). The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America. Tim Duggan Books.
#prosperitačr #medianedame #ceskatelevize #informacnivalka #petrpavel #cesko #ceskarepublika #vládačr #JindrichRajchl #andrejbabis #podvodnik #populista #hybridníhrozby #prosperitačr #BezpečnostČR #faktavsdezinfo #ČeskáRepublika #česko #ceskavlada @followers