Tomáš Dvořák
Tak si to shrňme: Slovenské ministerstvo vnitra si pořídilo kamery, které měly hlídat provoz na slovenských silnicích.
Oficiálně šlo o zařízení od kyperské firmy.
Jenže když se v nich začal šťourat slovenský Národní bezpečnostní úřad, ukázalo se, že funkční tělo kamery je ruská technologie, používá ruský software a ruské součástky.
Ale to je bohužel teprve začátek.
Uvnitř byl totiž komunikační modul, který v oficiální dokumentaci jaksi "chyběl.
A na něj bylo navázáno DVANÁCT RUSKÝCH TEFONNÍCH ČÍSEL: devět mobilních čísel z Petrohradu, dvě petrohradské pevné linky a jedno mobilní číslo z Kemerovské oblasti.
Podle bezpečnostního experta Petera Bátora, který vycházel z posudku NBÚ, stačilo Rusům z jednoho z těchto čísel poslat SMS, zadat heslo a bylo možné za pár vteřin získat plnou kontrolu nad kamerou.
Zařízení navíc obsahovalo přednastavený administrátorský přístup.
Tohle není nějaká konspirace.
Je to velmi konkrétně popsaný bezpečnostní problém.
A co na to Robert Fico?
Ten se novinářům vysmál, že přece dvě silniční kamery nemohou ohrozit Slovensko a že je úplně jedno, jestli mají součástky ruské, čínské, německé, francouzské nebo americké.
Jenže ne.
Není to jedno.
Německo momentálně nevede dobyvačnou válku proti sousední evropské zemi.
Francie nevede proti Evropě systematickou hybridní válku.
Rusko ano.
Rusko nás označuje za nepřátele, vede proti evropským státům kybernetické, zpravodajské a vlivové operace a současně už pátým rokem vede rozsáhlou válku proti Ukrajině.
Takže ne, v tomhle kontextu opravdu není jedno, odkud technologie pochází a komu její skrytá zadní vrátka umožňují vzdálený přístup.
A tady se dostáváme k věci, která je podle mě mnohem důležitější než dvě kamery (celkem jich mělo být téměř 300).
Pořád jsme totiž jako společnost očividně nepochopili jednu nepříjemnou skutečnost:
Být pátá kolona Ruska není mít „jiný názor“.
Můžeme mít jiný názor na daně, důchody, na migraci, na Evropskou unii, na výši vojenských výdajů.
Můžeme se hádat do krve o levici, pravici, progresivismu, konzervatismu nebo o to, jestli má být na pizze ananas.
To všechno je legitimní diskuze.
Ale pokud někdo vědomě pomáhá zájmům cizí agresivní mocnosti, která vede válku proti našim spojencům, rozkládá naši společnost, snaží se oslabovat naše obranné struktury a otevřeně pracuje na tom, aby západní demokracie ztratily schopnost se bránit, není to prostě další barvička na demokratické paletě.
Demokracie bohužel udělaly jednu strašně nebezpečnou chybu.
Uvěřily tomu, že aby byly skutečně demokratické, musí tolerovat i lidi, kteří používají demokratické svobody k jejich likvidaci.
Každá propaganda je "názor".
Každá kolaborace je "politický postoj".
Každé napojení na nepřátelskou mocnost je jen „kontroverze“.
...a jakmile začnete zkoumat, jestli někdo vědomě nepracuje ve prospěch nepřítele, jste hysterka a cenzor.
Jenže stát, který není schopen vyšetřovat ani skutečnou vlastizradu, není tolerantní.
Je bezbranný.
Demokratický stát musí být ochoten přistoupit k vlastní obraně když pro to existují vážné důvody.
Musí být schopen dosledovat peníze, kontakty, toky informací a rozkrývat vlivové sítě.
Musí být schopen zjistit, kde končí obyčejná politická blbost a kde začíná vědomá práce ve prospěch cizí moci.
A pokud se ukáže, že někdo tu hranici překročil, musí být schopen ho stíhat.
Protože demokracie neumírají jen pod pásy tanků.
Mnohem častěji umírají tak, že si jejich nepřítel postupně koupí politiky, média, informační prostor a část státní správy, zatímco zbytek společnosti se ještě dalších deset let hádá, jestli to všechno náhodou není jen „jiný názor“.
A pak už nepřítel žádné ruské kamery potřebovat nebude.
Protože se budeme hlídat sami navzájem.