Matěj Hollan
V Chebu nejsou magoři a mají rádi Němce, proto je to hezké město
Nebudu si brát servítky.
V souvislosti s blížícím se Sudetoněmeckým sněmem v Brně je potřeba začít se usilovně dívat pravdě do očí.
Mnoho z českých měst v bývalých Sudetech je příšerných.
Stydíte se za to.
Ta vykořeněnost sálá na každém kroku.
Cheb měl štěstí.
Nevytrhaly se po odsunu Němců koleje, z města vedou do Bavorska hned dvě trati, třetí do Saska.
Z nádraží do Německa jezdí vlaky častěji než do vnitrozemí.
Někdy před 20 lety si opravili pěší třídu do centra města, teď je to jedna z nejhezčích ulic v Česku.
Náměstí je vypulírované, jak ze škatulky, hrad je turisticky strašně dobře pojat, i za Ohří jsou krásné domečky, špalíček na náměstí je prostě nádhera.
Rozdíl oproti roku cca 2010, když jsem tady byl poprvé, je obrovský.
Je to při každé návštěvě hezčí očividně bohatější město.
Hospoda Hvězda je krásná, pivo Skaut je výborný (11° je voňavá, typický německý pils, pšenice taktéž naprosto bavorská), spoustu kavárniček, do toho ten epesní old school Mlíčňák, kde dostanete kartu, na tu si u pultů naobjednáte zboží a pak zaplatíte na kase, plné zahrádky i korzo, fronty na zmrzlinu.
A všude slyšíte němčinu!
O tom to je.
Pohraniční města u Německa nemají jinou šanci než cílit na Němce.
A Cheb je nejhezčí německé město široko daleko, s totálně německou identitou.
A tak to prostě je.
Nejde a nemá smysl to překódovávat.
Chceme mít bohaté - a tedy hezké - české pohraničí?
Orientujme se na Německo.
Jako Cheb, který to pochopil a dělá pro to, aby se zde Němci cítili jako doma, všechno.
Sudetoněmecký sněm v Brně je mimořádná příležitost dát Němcům a Rakušanům jasně vědět, že jsou pro nás prvořadí sousedé a že jsou zde vždycky vítáni.
A o ničem jiném to není.
Proto jsem Sudetoněmecký Landsmannschaft spolu s Milanem Uhdem, Katkou Tučkovou, Jaroslavem Rudišem a mnohými dalšími do Brna pozval.