V úterý jsem byl v televizi Jindřichem Rajchlem

Jan Grolich I Hejtman JMK
 
V úterý jsem byl v televizi Jindřichem Rajchlem. 
A zkusím vám popsat nejen to, co se dělo ve studiu, ale i to, jak probíhaly přípravy a co se člověku honí hlavou, když sedí naproti člověku, co chrlí zcela bez uzardění jednu lež a manipulaci za druhou a čeká, která se uchytí….
 
Ale stojíte před soupeřem, který neuznává žádná pravidla, je ochoten říct cokoli a urazit kohokoli. 
Často mu to projde, protože na tenhle způsob komunikace nejsou jeho oponenti zvyklí. 
A tohle fakt projít nemá.
 
Připravil jsem se proto o něco důkladněji než obvykle. 
Nechal jsem si nachystat data, čísla i konkrétní výroky, které se v čase ukázaly jako totální lež. 
 
Od kolegů jsem dostal hlavně jednu radu:
„Nenech se vykolejit. 
Na osobní útoky reaguj s humorem a nadhledem. 
Agresivní lidi klidná reakce většinou velmi rozhodí.“
 
Dobře se to řekne. 
O něco hůř se to dělá, když proti vám sedí chodící továrna na nepravdy, která navíc jede v třísměnném provozu.
 
Debata začala. 
Několikrát jsem Jindřicha Rajchla konfrontoval s konkrétními fakty a daty. 
Bylo jasné, že jeho tvrzení nesedí.
 
To mu bylo celkem jedno. 
Fakta? 
K čemu? 
Ty Jindřich Rajchl nepotřebuje.
 
Je to zvláštní pocit. 
Člověk má data, argumenty i důkazy, ale proti němu stojí někdo, kdo nehraje podle pravidel. 
Vy se snažíte popsat realitu. 
On se ji snaží překřičet.
 
A protože moderátor mlčí, tak se pak klidně prohlásí za vítěze. 
 
Občas to fakt nešlo a začal jsem se smát. 
Možná jste si toho všimli.
 
Večer jsem si říkal: “Mělo smysl, že jsem tam šel?” 
Myslím, že jo. 
Protože výroky Jindřicha Rajchla nezůstaly bez odpovědi. 
 
Že vedle lží a urážek zazněla také fakta. 
A že diváci mohli vidět rozdíl mezi politikou, která se snaží něco řešit, a politikou, která potřebuje hlavně někoho naštvat a celou politickou kariéru má postavenou na lží a nadávání všem oponentům.
 
Nemusíte vždycky přesvědčit člověka naproti sobě. 
Někdy stačí, že nenecháte lež jenom tak samotnou v místnosti.
 
Proto má smysl do podobných debat jít.
I když to není příjemné a lehké. 
Ale kdo říká, že to má být lehké?
 
Díky všem, kdo debatu sledovali. 
Budu rád, když mi napíšete, který moment vás zaujal – a hlavně nerezignujme na to obhajovat pravdu jenom proto, že někdo akorát řve a je u toho sprostý.