Hejtmanka Petra Pecková
Víte, jaký je rozdíl mezi pracovníkem protokolu a teroristou?
S teroristou se dá vyjednávat. 😅
Hejtmankou jsem se stala v roce 2020.
A zjistila jsem rychle, že to bude jiný level, než být starostka.
Že pokud se chcete chovat navýsost profesionálně, měnit věci, řídit velké týmy, vystupovat na úrovni, reprezentovat kraj a zemi, bude to fakt challenge.
☝🏼🙏🏼Víte, že se musíte chovat tak, že ostatní spolupracovníci v týmu, kterých jsou kolem vás stovky, se na vás musí spolehnout, musíte být odolný a vystupovat milionkrát denně ze své komfortní zóny.
Musíte být spolehlivý, z ničeho se nesesypat, tvářit se příjemně, komunikovat mile i v okamžicích, které nečekaně nastanou (a že jich je), a hlavně musíte být dochvilný. ⏰
O spoustě okamžiků vašeho profesionálního života totiž už nerozhodujete vy, ale lidé, kteří to kolem vás zajišťují a organizují, a vy jste v tom všem sice tím téměř nejdůležitějším článkem, ale prostě, pokud nejste sebestřednej blb, musíte respektovat práci druhých.
A tím myslím zejména protokolářů a pracovníků ochranné služby.
Zažila jsem už stovky zahraničních návštěv, návštěv velvyslanců, ministrů, prezidentů spolkových zemí, hejtmanů jiných krajů, dokonce britského prince a také dvě prezidentské dvoudenní návštěvy. 👑
V tu chvíli je kolem vás tým lidí, kteri makají na tom, aby vše klaplo.
Protokol a ochranka ze všech týmů jsou sehraní, protože znají úskalí své práce a přesně na vteřinu vědí, co mají dělat.
📅Taková jednání se připravují dlouhé dny, někdy týdny a někdy dokonce měsíce.
Provází je řada pravidel a protokolárních pokynů.
Jinak se chováte k britskému princi, kterému nesmíte podat sám ruku a děláte pukrle a jinak k velvyslanci Kataru, kterému nemáte ukázat podrážku lodiček, takže si nesmíte dát nohu přes nohu a jinak se chováte k představitelce spolkové země, která je vaším partnerským regionem a kterou už pět let znáte a ukazovaly jste si fotky dětí. 🤝
📃Než návštěva proběhne, týmy na všech stranách ladí program a přesné detaily, jako jsou přejezdy a samozřejmě navazující další body programu.
Před samotnou akcí se koná rekognoskace terénu, ochranka zkontroluje všechna místa, celý konvoj obou týmů projede trasu, změří přejezdové časy, stanoví kritická místa a přijme opatření.
❗️V den návštěvy absolutně všechno musí klapat podle vytvořeného minutovníku. 🕒
Program není na desítky minut, jako 9:30, 9:40, 9:50, ale na minuty - 9:31, 9:39 odjezd a tak dále.
Na to navazují přejezdy a další program s dalšími desitkami (někdy i stovkami) lidí.
Část týmu jede vždy dopředu a když přijedete na místo, už vás všichni očekávají.
😱 A neexistuje, že přijdete byť jenom o 5 min. později.
Protože pak všem rozbouráte kompletně celý program a hlavně se projevíte vy sám jako absolutní amatér a ignorant. 😬
😍Prezidentské návštěvy jsou obdivuhodné.
A opravdu velmi náročné.
Všechno šlape naprosto přesně a i odskočit si na toaletu musíte ve vhodné chvíli.
Když se někde zdržíte, tak je to maximálně proto, že vás obklopí veřejnost, lidé se s vámi chtějí fotit, chtějí, abyste se jim podepsali do památníčku, nebo se vás ptají, kdy jim opravíte silnici.
S panem prezidentem si lidi povídat chtějí pokaždé a fotit se chtějí všichni a on je vstřícný a milý, stejně jako paní Pavlová. 📸
A když se bavíte s lidmi, tak ano, na to se dívá protokol trochu shovívavěji.
A nenapadne na vás mrkají a ťukají si na hodinky.🙂
V průběhu takové návštěvy se odehraje i řada zajímavých situací.
A vtipných. 😄
Jako například když chcete reprezentovat a vypadat dobře a máte lodičky na vysokém podpatku a přitom neustále někde lítáte a pekelně vás bolí nohy. 👠
A tak máte v autě náhradní lodičky, abyste se přezuli, protože ženy vědí, že když si vezmete jinou výšku podpatků nebo jiný tvar lodičky, trošku to pomůže.
A tak se vám najednou stane, že kolona složená z 15 aut s ochranou službou zastavuje, všichni vystupují z auta a vystupujete i vy, abyste byla absolutně profesionální a včas na místě.
A najednou jdete na další bod oficiální návštěvy, kolem fotografové, týmy, a vy cupitáte vedle pana prezidenta a protokolářka se k vám nenápadně přikloní po cestě vzhůru na schodech a říká:
„Paní hejtmanko, to máte schválně každou lodičku jinou?“ 😅
A já se v šoku podívám dolů k zemi a mám jednu lodičku lakovanou modrou a druhou semišově medovou se zlatou přezkou. 👀
V tu chvíli jsem pár vteřin v šoku a pak se začnu smát, ale šéf mého protokolu Petr mrkne na protokolářku prezidentské kanceláře a ve vteřině někam zmizí, běží do auta k řidiči a přinese mi lodičku skrytou pod svým sakem až k jednacímu stolu.
Nenápadně mě odvede a ještě mi řekne: „Paní hejtmanko, nevěděl jsem, jestli chcete tu modrou nebo tu béžovou, tak jsem vám vzal obě, abyste si vybrala.“
A vynda je zpoza saka.😄
Máte pocit, že byste mu nejradši před všemi dali pusu z vděčnosti. ❤️
Všichni se tomu pak ale u stolu zasmějeme a vlastně je ta chvíle strašně fajn a zjišťujeme, že jsme prostě jenom lidi, kteří se snaží dobře dělat svoji práci.
A pak podepisujete memorandum, jednáte o nějaké zásadní investici pro váš kraj a timekeeper zase kouká na hodinky. ⌚
Je to náročný.
Pokud chcete za nějakou vysokou funkcí vidět jenom ty prebendy, jako je auto s řidičem, jako je servis kolem, tak to v tu chvíli není výhoda, ale zásadní nutnost. Za tím vším je neskutečná dřina, průměrně třeba 12–14 hodin práce, být ve střehu a s úsměvem na tváři, když máte bolest hlavy, kroutíte se bolestí kvůli menstruaci nebo skříplému esíčku. 😔
Také jsou za tím hodiny nalítaných kilometrů v letadle, noci na hotelích, také rodina, kterou moc často nevidíte, a chvíle, kdy si strašně přejete být s nimi a ne být vlastně mezi stovkami lidí, ale cítit se úplně sama. ✈️🏨
Ale pak víte, že kolem sebe máte ten skvělý tým, který když vy jdete do postele a padnete v jednu ráno za vlast, ještě připravuje protokolární dárky na druhý den, aby opět všechno klaplo a vás nevystavili trapné situaci. 🎁
Takže když někdo přijde na plánované jednání k prezidentovi, který ten den má dvacet dalších akci, protože je významný pietní den o 15 minut později a řekne: „No prostě to nějak nevyšlo…“, je to fakt zoufalec a ne odpovědný státník. 😖
Tečka.