Ondri Kolin
🇨🇿 KDO TU KOHO ŽÁDÁ O VELKORYSOST? 🇨🇿
✍️ Autor: Ondri Kolin
Vztahy mezi Úřadem vlády a Pražským hradem klesly k bodu mrazu.
Premiér Andrej Babiš odmítl osobní schůzku s prezidentem Petrem Pavlem před summitem NATO v Ankaře.
V dopise, jehož obsah má k dispozici ČTK, píše, že vláda splnila vše, co jí Ústavní soud předběžným opatřením nařídil, a spor tím pro sebe uzavírá.
„Vzhledem k tomu, že jste se dříve bohužel rozhodl pro podání žaloby k ÚS a vláda ČR následně splnila vše, co jí ÚS svým předběžným opatřením nařídil, nevidím důvod ke konání osobní schůzky na toto téma,” napsal premiér.
K jiným tématům je prý otevřen — až se vrátí z Ankary.
Zastavme se u té věty.
Prezident několik měsíců nabízí kompromis.
Naposledy schůzku navrhl v úterý.
Vláda ho původně do delegace vůbec nezařadila, on se musel obrátit na Ústavní soud, aby vůbec směl jet — a když soud rozhodl v jeho prospěch, dozví se, že premiér s ním nemá o čem mluvit.
To není spor dvou stran, které se nedokážou domluvit.
To je jedna strana, která nabízí ruku, a druhá, která ji odmítá a ještě to prezidentovi vyčítá jako jeho vinu.
Vrcholem je závěr dopisu.
Babiš vyzval prezidenta, ať projeví velkorysost vůči České republice, jejíž pověst prý spor poškozuje.
Obrátil tím celou věc naruby.
Velkorysost se žádá po tom, kdo od začátku ustupoval a hledal dohodu — ne po tom, kdo dělal obstrukce a prohrál u soudu.
Jako by za rozkol mohl ten, kdo se domáhá svého ústavního práva, a ne ten, kdo mu v něm brání.
A ještě jeden detail, který mluví za vše.
Vláda nabízí, že by Pavel mohl vést delegaci až na příštím summitu v albánské Tiraně.
Napřesrok.
Jinými slovy: tvoji roli hlavy státu vám milostivě přiznáme — ale až jindy, až to nebude vadit.
Letos, na summitu, který sám premiér označuje za klíčový, ne.
Jenže tady je jádro věci, a to si musíme říct nahlas.
Tohle není hádka o Ankaru.
Není to spor o to, kdo bude na fotce vepředu.
Je to zkouška, jestli se dá obejít i poslední ústavní překážka, kterou tahle většina zatím nemá pod palcem.
Sněmovnu ovládá.
Rozpočtovou radu, zřízenou zákonem, označila za zbytečnou.
Národní ekonomickou radu zrušila poté, co zkritizovala rozpočet.
Na veřejnoprávní média tlačí přes jejich financování.
Zbývá jediná silná protiváha — prezident.
A přesně o něj se teď hraje.
A nenechme se zmást tím, že všechno probíhá podle pravidel.
Právě v tom je ta metoda.
Formálně se soud respektuje — obsah rozhodnutí se přitom vyprázdní.
Řekne se „splnili jsme vše” — a mezitím se z role prezidenta ušije kabát pouhého člena doprovodu.
Vyzve se k „velkorysosti” — a z toho, kdo se brání, se udělá viník.
Instituce se dnes neruší výstřelem.
Vyprazdňují se potichu, s úsměvem a s ujištěním, že se přece nic neděje.
Až jednoho dne zjistíte, že fungují už jen naoko.
Tak se ptejme rovnou: kdo tu doopravdy hazarduje s pověstí země?
Ten, kdo chce jet a zastupovat ji tak, jak to čeští prezidenti dělali vždy — nebo ten, kdo kvůli tomu, aby oslabil poslední překážku, posílá zemi do Ankary rozhádanou?
Jak se na to díváte vy?