Visegradský jezdec
⏰ „Životní úroveň v Česku je stále fenomenální, některé aspekty života se ale za posledních 35 let posunuly takovým směrem, že se nelze divit frustraci části společnosti - zejména té mladé a nemajetné."
⏰ „Ceny nemovitostí znamenají, že na vlastní bydlení dosáhnou bez podpory majetné rodiny pouze velmi bohaté domácnosti. Vloni by na hypotéku těsně dosáhli jen domácnosti dvou lidí, kteří brali alespoň 65 000 korun hrubého, což je částka, na kterou dosáhne málokdo."
⏰ „Nejde přitom jen o bydlení, ale i třeba i o důchody. Nastavení důchodového systému totiž bezesporu směřuje k tomu, že nynější úroveň penzí nebude možná - ve společnosti, ve které se rodí mnohem méně dětí a výše důchodů mezitím stále roste."
⏰ „Výsledkem bude to, že důchody dnešní mladé generace budou výrazně nižší než v případě současných seniorů - zároveň na rozdíl od nich nebudou mít pravděpodobně kvůli výše zmíněným důvodům vlastní bydlení, které je pro životní úroveň v poslední fázi života zřejmě nejdůležitějším aspektem."
⏰ „K těmto dvěma fenoménům lze přičíst fakt, že obecně je sociální mobilita v Česku nízká - na vzdělání dítěte má velký vliv, jaké úrovně dosáhli jeho rodiče, jinými slovy není příliš časté, že by rodiče se základním vzděláním vychovali dítě, které ukončí cestu školním systémem až na univerzitě."
⏰ „Pravděpodobnost, že jenom “normální” práce dovede člověka k pohodlnému životu, se za posledních 35 let výrazně snížila. Lze to brát jako riziko pro celou společnost, sociální smír bude logicky oslabovat - a to v nových společenských skupinách."
⏰ „Dosud se nedůvěra k systému projevovala zejména u těch, kteří si sáhli na dno: lidé zatížení exekucemi a pracující v nízkopříjmových profesích. Nyní se pocit, že systém je nespravedlivý, bude rozšiřovat i mezi lidi, která se označuje jako střední třída, která by měla být oporou demokratického kapitalismu. A to neznamená nic dobrého."
🏇 Tohle je výsledkem oligarchického kapitalismu, který v Česku panuje.
Samozřejmě to bude z médií, která právě tito oligarchové, kvůli ohýbání veřejného mínění vlastní, napadáno a shazováno.
Ale je to tak.
A co je ještě podstatnější: většina postižených na to nebude reagovat příklonem k demokracii, nebo snahou ještě víc se vzdělávat, ale radikalizací postojů a příklonem k politickému extrému.